Feodor Chaliapin

Fjodor Šaljapin mladší mohl být jen synem slavného otce, z tohoto stínu ale vystoupil a stal se úspěšným filmovým hercem v mezinárodním měřítku, jeho kariéru lemují názvy desítek slavných filmů natočených v Hollywoodu a v západní Evropě. Narodil se v Moskvě, jeho otcem byl proslulý operní pěvec Fjodor Šaljapin (1873-1938), matkou byla bývalá italská tanečnice Iola Tornagi (1873-1965). Uvádí se, že Fjodor mladší se narodil jako nejmladší ze šesti dětí, pro přesnost uveďme, že pocházel z dvojčat, sestra Taťána (1905-1993) se později stala také herečkou. Fjodor Šaljapin vyrůstal v Moskvě a dostalo se mu vynikajicího vzdělání, pocházel ostatně z rodiny, v níž se mluvilo třemi jazyky. Po bolševické revoluci a zabavení části rodinného majetku emigrovali Šaljapinovi v roce 1924 přes Finsko do Paříže. Fjodor mladší nechtěl nadále žít po boku světoznámého otce, proto se na vlastní pěst vydal do Ameriky a brzy našel uplatnění v Hollywoodu. Zatímco ještě v němé éře neměl problém s cizím přízvukem, později se prosazoval jen stěží, na počátku druhé světové války nicméně dostal příležitosti ve vedlejších postavách s ruskou národností. Za všechny uveďme Kaškina, který umírá v náručí Garyho Coopera v úvodní scéně slavného filmu KOMU ZVONÍ HRANA (For Whom the Bell Tolls, 1943). I když v Hollywoodu ve čtyřicátých letech točil několikrát ročně, musel se spokojit jen s vedlejšími rolemi, navíc dlužno dodat, že snadnou vstupenkou do filmových studií bylo především slavné jméno Fjodor Šaljapin. V padesátých letech se přestěhoval do Itálie, která tehdy vítala americké herce do filmů dobrodružného žánru. Není nijak překvapivé, že první příležitosti tu dostal ve filmech s ruskou tématikou (PLAVCI NA VOLZE – I battellieri del Volga, 1959) nebo ve filmech natáčených původem ruskými tvůrci (RASPUTINOVY NOCI – Les nuits de Raspoutine, 1960). I v Evropě jej ale vyhledali američtí režiséři a hrál například kardinála Savelliho ve filmu FRANTIŠEK Z ASSISI (Francis of Assisi, 1960), opět v americké produkci se objevil ve filmu SODOMA A GOMORA (Sodom and Gommorah, 1962). Mezitím se mihnul v několika projektech s mezinárodní účastí (CÍSAŘSKÁ VENUŠE – Venere imperiale, 1962), větší roli benátského dóžete dostal v dobrodružném snímku KAT Z BENÁTEK (Il boia di Venezia, 1963), v němž byl jeho synem slavný Lex Barker. Poté se objevil například jako pistolník White Fox ve filmu BUFFALO BILL (Buffaflo Bill, l’eroe del far west, 1965) nebo jako advokát v kriminálce GANGSTER PŘIŠEL Z BROOKLYNU (Un gangster venuto da Brooklyn, 1966). Ze soukromého života uveďme, že v době dočasného uvolnění vztahů mezi Východem a Západem se mu v roce 1960 podařilo přestěhovat matku z Moskvy do Říma, ta si však ze Sovětského svazu směla odvézt jen album rodinných fotografií. Naopak ostatky otce Fjodora Šaljapina staršího mohl přemístit z Paříže do Moskvy až v roce 1987 po nástupu Michaila Gorbačova. Největšího věhlasu ve své filmové kariéře dosáhl Fjodor Šaljapin mladší až po sedmdesátce. Roli invalidního profesora Arnolda ztvárnil ve filmu INFERNO (1980), především jej ale zviditelnila postava fanatického mnicha Jorge de Burgos ve slavném dramatu JMÉNO RŮŽE (Der Name der Rose, 1986). Podobnou roli v kněžském oděvu pak odehrál v historickém filmu SVATYNĚ (La chiesa, 1989), naopak v protichůdně postavené úloze potrhlého staříka se objevil v americké komedii POD VLIVEM ÚPLŇKU (Moonstruck, 1987). Mezitím odehrál několik dalších rolí v historických kostýmech, jeho filmovou kariéru uzavírá koprodukční sovětsko-americký film UVNITŘ KRUHU (The Inner Circle, 1991) situovaný do roku 1939, kde hrál profesofa Bartněva. Fjodor Šaljapin zemřel v Římě 17. září 1992 ve věku 86 let. Byl dvakrát ženatý, obě manželství ale skončila rozvodem.