Jean-Gabriel Albicocco

Režisér, scenárista a kameraman Jean-Gabriel Albicocco se narodil 15. 2. 1936 v Cannes ve filmařské rodině, jeho otcem byl kameraman Quinto Albicocco. Zájem o fotografování projevoval již od nejútlejšího dětství a v otcově laboratoři vytvářel své první fotografie. Ve dvanácti letech se už pochlubil svým prvním amatérských filmem. Jako asistent svého otce získával praktické filmové zkušenosti, otec stál za kamerou téměř všech jeho režijních počinů. Jean-Gabriel působil krátce jako kameraman, ve dvaceti letech natočil dva krátké profesionální filmy „Ciel bleu“ (Modré nebe) a „Les Essais“ (Zkoušky). V roce 1957 pracoval jako asistent režie filmu "Ten, který musí zemřít" (Celui qui doit mourir) režiséra Julese Dassina. Během vojenské služby byl přidělen k vojenskému armádnímu filmu. Po propuštění z vojenské služby režíroval řadu krátkých filmů a pro televizi pod titulem „Bonsoir“ (1959) několik portrétů známých francouzských filmových hvězd, např. Pascale Petitové, Juliette Maynielové a Myléne Demogeotové. V hrané tvorbě vycházel Jean-Gabriel Albicocco často ze známých literárních předloh. Jeho režijním celovečerním debutem byl roce 1961 snímek "Dívka se zlatýma očima" (La Fille aux yeux ďor). Scénář psychologického dramatu o nevšedním milostném trojúhelníku je aktualizovanou úpravou stejnojmenného románu Honoré de Balzaca, do hlavní role obsadil režisér svou tehdejší manželku Marie Laforêt. V roce 1963 natočil v jihoamerických exteriérech dobrodružný příběh podle autobiografického románu Jacquese Lanzmana "Krysa z Ameriky" (Le Rat d‘Amérique). Ve volné adaptaci příběhu mladého francouzského malíře, který se po druhé světové válce rozhodne jít hledat štěstí do Jižní Ameriky, hráli v hlavních rolích opět Marie Laforêt a Charles Aznavour. Snímek byl nominován na MFF v Cannes na Zlatou palmu. Po následném krátkém dokumentu natočil v roce 1967 romantické drama podle známého, filmaři dlouho s rozpaky obcházeného románu Alaina Fourniera z roku 1913 "[u]Le grand Meaulnes[/u]" (u nás vyšel jako „Kouzelné dobrodružství“). Do příběhu mladého muže z francouzského venkova z konce devatenáctého století, který hledá svůj životní cíl, obsadil do hlavních rolí Brigitte Fossey, Jeana Blaiseho a Alain Libolt. V roce 1969 režíroval Albicocco jednu ze čtyř povídek koprodukčního filmu "[u]Faire l'amour... De la pilule à l'ordinateur [/u]" (1971) (Milovat se…), nazvanou „Emmanuelie et ses soeures“ (Emmanuelle a její sestry); film se dostal do kin až po dvou letech a byl též uváděn pod natáčecím názvem „L´amour au feminin“ (Láska po ženském způsobu). V roce 1970 natočil tragický příběh dvacetileté psychotické pyromanky a staršího rozvedeného fotoreportéra „[u]Osamělý muž[/u]“ (Le coeur fou) (známý též pod názvem Pošetilé srdce), s Ewa Swann a Michel Auclair. V dalším roce převedl do filmové podoby stejnojmenný román Christine de Rivoyreové "Le petit matin" (Le Petit matin), melodramatický příběh o dceři ze statkářské rodiny a německém důstojníkovi z let okupace, s Catherine Jourdan a Mathieu Carrière. V roce 1968 byl jedním ze zakladatelů francouzské Společnosti filmových režisérů (SRF) a o rok později spolu s Pierrem-Henrim Deleauem iniciátorem sekce Quinzaine des réalisateurs (Čtrnáctideník režisérů) na MFF v Cannes. V 70. letech emigroval do Brazílie, kde se věnoval propagaci francouzské kinematografie a také pomáhal rozvoji místní filmové produkce. Několik let spolupracoval s MFF v Rio de Janeiru, ale aktivně se filmovou tvorbou už nezabýval. Zemřel v zapomenutí a zcela bez prostředků. Použité zdroje: 666 profilů zahraničních režisérů, Filmový přehled a další z netu