Jacques Tourneur

Jacgues Tourneur se narodil 12. listopadu 1904 v Paříži. V roce 1914 se celá rodina stěhuje do Hollywoodu, ve kterém pracuje jeho otec Maurice Tourneur (*1873 , +1961), uznávaný režisér němých filmů. U otce sbíral, od roju 1925, i své první filmařské zkušenosti, začínal jako asistent scénáristy u filmu Never the Twain Shall Meet (r. Maurice Tourneur, 1925). Jejich vzájemné vztahy nebyly příliš harmonické, což se později projevilo i v chladném zobrazování otcovských postav v pozdějších Tourneurových filmech. Postupně se propracovává k režii, debutuje v roce 1931 filmem Tout ca ne vaut pas l’amour (1931). Během třicátých let natočil dvě desítky, víceméně neúspěšných, snímků, různých žánrů. Ve všeobecnou známost vešel až jako režisér společnosti RKO, ve které byla založena v roce 1942 sekce, pod vedením producenta Vala Lewtona, zabývající se natáčením béčkových hororů. Z finančních důvodů volí studio nový pohled na zlo a hrůzu, v této době oblíbené a finančně nákladná monstra a zrůdy, nejsou zobrazovány, a přítomnost zla se posouvá mimo obraz, a je kladen důraz na pocity navozující strach. Tyto principy zvolil i Tourneur při nátáčení prvních tří hororů tohoto studia. Prvním z nich je film Cat People (Kočičí lidé, 1942) vycházející z legendy, ve které se ženy proměňují v kočky. Hlavní postava, Irena, se mění v pantera a vraždí milenky svého manžela. Z úsporných důvodů byly při natáčení použity kulisy z filmu Orsona Wellese z roku 1942, The Magnificent Ambersons (Skvělí Ambersové), (např. známé schodiště) Dalšími jsou horory I Walked with Zombie (Putovala jsem se zombie, 1943) a Leopard man (Leopardí muž, 1943). Při natáčení těchto tří snímků se plně řídil oblíbeným heslem: „Tma si žije vlastním životem. Čím méně vidíme, tím více věříme.“. Noční scény společně se scénou „žena kráčející sama v noci“ se staly charakteristickým znakem jeho hororů. Důraz kladl i na dokonalé nasvícení scény, při natáčení je často využíváno pouličních lamp, svítilen, pochodní, ohně či blesků. V následujících letech natáčí pro RKO i několik vysokorozpočtových snímků, válečný film Days of Glory (Dny slávy, 1944), romantické drama Experiment Perilous (1944) a krimi thriller Out of the Past (Pryč od minulosti, 1947), kultovní film-noir, který je společně s hororem Cat Women, považován za to nejlepší z Tourneurovy tvorby. Po natočení špionážního filmu Berlin Expres (1948) a dramatu Easy Living (1949) ukončuje svoji spolupráci se studiem a začíná kariéru nezávislého režiséra. V následujících letech natáčí několik nízkorozpočtových filmů, a od roku 1956 začíná spolupracovat i s televizí. Filmem The Curse of the Demon (Night of Demon, Noc Démona, 1957) se vrací k úspěšné hororové tématice. Na přelomu 50. a 60. let se věnuje televizní tvorbě, např. se podílí na vzniku TV seriálů: westwrnový seriál Bonanza (1959), dobrodružný seriál s Rogerem Moorem The Alaskans (1959) či The Barbara Stanwyck Show (1960). Televizním dobrodružným seriálem T.H.E. Cat (1966) ukončuje také, v roce 1966, svou aktivní filmařskou kariéru. V roce 1971 se vrací se svou manželkou, herečkou Marguerite Christiane Virideau, zpět do Francie. Šest let nato, 19. prosince 1977, ve svém domě v Bergerac, umírá na srdeční infarkt.