Viviane Romance

Osudová přitažlivá žena s často záhadnou minulostí – takový byl nejčastější herecký typ, do kterého byla obsazována velká francouzská hvězda filmu třicátých a čtyřicátých let, elegantní Viviane Romance. Tato herečka se narodila 4. července 1912 v Roubaix v severní Francii jako Pauline Ortmans, umělecký pseudonym přijala v počátcích své umělecké kariéry. Své pohybové vlohy začala již jako dospívající dívka uplatňovat v Théatre Sarah Bernhardt, kde působila jako tanečnice. Ve stejném oboru pak od čtrnácti let působila ve slavném Moulin Rouge, později střídala okrajová divadla a operetní scény. Když jí bylo osmnáct let, začala se její kariéra odvíjet ještě na jiné koleji – v roce 1930 byla zvolena Miss Paříže. Vzápětí se ale zjistilo, že v době volby byla v jiném stavu, což způsobilo skandál a Viviane Romance se musela titulu vzdát. Ačkoli by se mohlo zdát, že případ těhotné Miss její kariéře uškodí, médii propíraný skandál paradoxně naopak její popularitu navýšil. Přidáme-li k tomu okouzlující vizáž a jevištní průpravu, je jen logické, že vstup do světa filmu musel vzápětí následovat. Již v roce 1931 se objevila – zatím v bezejmenných rolích – ve filmech slavných režisérů Jeana Renoira a Marca Allégreta FENA (La chienne, 1931) a MAM'ZELLE NITOUCHE (1931); oba tituly měly premiéru prakticky souběžně na přelomu listopadu a prosince 1931. Následovalo několik dalších menších úloh, spolu s dalšími nastupujícími hvězdami francouzského filmu se objevila v muzikálu CIBOULETTE (Pažitka, 1933). První větší příležitost dostala Viviane Romance jako přítelkyně jedné z hlavních hrdinek ve filmu PRINCEZNA TAM TAM (Princesse Tam Tam, 1935), v němž hlavní roli hrála slavná Josephine Baker (šlo o volnou adaptaci slavné hry Pygmalion). V další výrazné roli Giny zazářila po boku mužského hereckého souhvězdí v umělecky hodnotném dramatu DOBRÁ PARTA (La bellé équipe, 1936) režiséra Juliena Duviviera. Již počátkem své kariéry u filmu se seznámila s hercem Georgesem Flamantem, za nějž se v roce 1937 provdala. Jako hlavní pár se pak spolu objevili v několika filmech třicátých a čtyřicátých let. V této době Viviane Romance točila několikrát ročně, prakticky výhradně v hlavních rolích a stala se z ní jedna z předních hvězd francouzského filmu. Ne všechny filmy měly vyšší umělecké ambice, na druhou stranu koncem 30. let snímky s její účastí bodovaly v návštěvnosti kin a co do komerčního úspěchu byla Viviane úspěšnější než všechny kolegyně její generace. Dostala také nabídku k práci v Hollywoodu, kterou ale odmítla a raději pracovala doma, případně příležitostně v Itálii (westernově laděný film ANGÉLICA, 1939). Z filmů této doby stojí za zmínku drama ZÁHADNÝ PAN VICTOR (L'étranger monsieur Victor, 1938), zde jí ovšem nepatřilo přední místo v titulcích. Zajímavou hereckou kreaci předvedla v umělecky hodnotném dramatu VĚZENÍ ŽEN (Prisons de femmes, 1939). Po německé okupaci Francie odmítla pracovat pro společnost Continental Film, nicméně nedlouho poté znovu zaujala publikum hlavní rolí ve filmu SLEPÁ VENUŠE (Vénus aveugle, 1941). V roce 1942 se sice rozvedla s Flamantem, před kamerou se ale ještě jednou setkali při práci na filmu ŽENA V NOCI (Une femme dans la nuit, 1943). Osvobození Francie od německé okupace znamenalo zlom pro většinu významných herců; také Viviane Romance byla na několik dní zadržena, aby se vyšetřily její případné kontakty s Němci (jimž se jako přední herečka nemohla samozřejmě vyhnout). Na rozdíl od řady jiných ale vyšla z vyšetřování s čistým štítem a dokonce s omluvou od soudu. Vzápětí na ni čekaly další hlavní role, například v muzikálu CARMEN (1945), ústřední postavu podvodnice Jeanne de la Motte ztvárnila v historickém filmu AFÉRA S NÁHRDELNÍKEM (L'affaire du collier de la reine, 1946). Režisér Julien Duvivier jí pak svěřil hlavní roli ženy propuštěné z vězení v působivém dramatu PANIKA (Panique, 1947). V hlavním herecké dvojici se také v této době objevila několikrát před kamerou se svým druhým manželem Clementem Duhourem. Na přelomu 40. a 50. let si vyzkoušela i profesi producentky, u staršího filmu SKŘÍŇKA SNŮ (La boîte aux rêves, 1945) spolupracovala i na scénáři. Na konci čtyřicátých let se Viviane Romance na několik let usadila v Itálii a také zde natočila několik filmů. V roce 1952 se rozvedla s Duhourem a vrátila se do Francie, příležitostí však výrazně ubylo – o herečku jejího typu a věku (překročila již čtyřicítku) náhle přestával být zájem. Objevila se v jedné části povídkového filmu SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ (Les sept péchés capitaux, 1952), poměrně velkou příležitost dostala v dalším historickém filmu AFÉRA S JEDY (L'affaire des poisons, 1954), kde hrála spolu s Danielle Darrieux. Možnost dalšího uplatnění před kamerou jí pak poskytl její třetí manžel, režisér Jean Josipovici. Koncem 50. let přestala však točit prakticky úplně, přidružené finanční problémy vyplývající z nezdařilého financování několika filmových projektů ji donutily prodat značnou část majetku a odstěhovala se na venkov do jižní Francie. Po dlouhých letech se Viviane Romance vrátila k divadelní práci, ve filmu MELODIE PODZEMÍ (Mélodie en sous-sol, 1963) se po více než čtvrtstoletí setkala s Jeanem Gabinem. Potom se objevila v několika televizních projektech, definitivně naposledy vstoupila na filmové plátno s rolí paní Gabrielle ve filmu NADA (1974); její účast v tomto snímku si osobně vyžádal režisér Claude Chabrol. Nadále pak žila v soukromí, do povědomí veřejnosti se později uvedla vzpomínkovou knihou Romantique a mourir (1986). Velká hvězda francouzského filmu Viviane Romance zemřela v Nice 25. září 1991 ve věku 79 let; na její vlastní přání byl popel rozptýlen v parku zámku de la Gaude v jižní Francii. Do historie francouzské kinematografie přispěla svou účastí ve více než šedesáti filmech. Zrekapitulujme si ještě jednou její manželství. V letech 1937-1942 byl jejím manželem herec Georges Flamant (1903-1990), krátce po rozvodu s ním se v roce 1944 znovu provdala za Clémenta Duhoura (1912-1983), který byl nejen hercem, ale i režisérem a producentem, svou dráhu však zahájil jako úspěšný atlet. Jejich manželství se rozpadlo v roce 1952 a v letech 1954-1956 byl jejím třetím manželem dnes již málo známý režisér Jean Josipovici (1914-1992).