Maurice Tourneur

Režisér Maurice Tourneur patří ke stěžejním osobnostem francouzské kinematografie 20. století. Jako progresívní umělec se prosadil především v němé éře, hodnotné filmy ale točil až do období po druhé světové válce. Uplatnil se i v Americe a má také svou hvězdou na hollywoodském chodníku slávy. Narodil se jako Maurice Félix Thomas na pařížském předměstí Belleville do rodiny klenotníka, původně pracoval jako grafik a ilustrátor. Po službě v armádě v severní Africe uplatnil své umělecké nadání v ateliéru slavného sochaře Auguste Rodina, nakonec po vzoru svých sourozenců odešel k divadlu. Po prvních zkušenostech s divadelním herectvím dal dohromady vlastní společnost a od roku 1900 s ní hrál na pařížských předměstích, se slavnou herečkou Réjane pak absolvoval i turné po jižní Americe. U divadla si našel také životní partnerku a herečka Fernande Petit se stala jeho manželkou. Jejich syn Jacques Tourneur (1904-1977) patřil později též k významným osobnostem filmu. Jako scénograf se Maurice uplatnil v divadle Théâtre de la Renaissance a tehdy také přijal umělecké jméno Tourneur. S filmem začal Maurice Tourneur spolupracovat v roce 1911 na výzvu svého přítele Emila Chautarda. Od postu asistenta režie se brzy dostal k samostatné režii a v letech 1912-1914 natočil řadu krátkých a dva celovečerní filmy. Na počátku první světové války odešel do Spojených států, kde pokračoval v úspěšně nastartované dráze filmového režiséra. Tournerovy filmy té doby se vyznačovaly promyšleným využitím technologických dovedností, jako někdejší scénograf a grafik dbal také na kvalitní práci architektů a výtvarníků a spolu s nevšedním snímáním kamery se jeho práce setkávala s velmi příznivým ohlasem kritiky. Z jeho amerického období připomeňme alespoň adaptaci Cooperova románu POSLEDNÍ MOHYKÁN (The Last of Mohicans, 1920). Originál tohoto snímku dnes schraňuje Národní filmový archív USA jako významné umělecké dílo té doby. V roce 1921 získal Tourneur americké občanství, o rok později správně vycítil, že budoucnost amerického filmu leží v tehdy teprve začínajícím Hollywoodu a přesunul sem své působení. On sám důrazně prosazoval film jako umělecký celek a neuznával tehdy vzrůstající kult hvězd, sám se ale neubránil (respektive byl nucen) spolupracovat s nejslavnějšími herečkami té doby, za všechny připomeňme Mary Pickford (DOLAROVÁ PRINCEZNIČKA – The Poor Little Rich Girl, 1916. Mezitím se v roce 1923 rozešel se svou první manželkou Fernande Petit, podruhé se oženil po návratu do Francie s herečkou Louise Lagrange (1898-1979). K návratu do Evropy jej přiměl spor se společností MGM, která jej vyšachovala z natáčení TAJUPLNÉHO OSTROVA (The Mysterious Island, 1929). Ani příchod zvuku neohrozil Tournerovy umělecké ambice a nadále točil filmy, jak ve Francii, tak v Německu, kde krátce po svém příjezdu z Ameriky natočil snímek LOĎ ZTRACENCŮ (Das Schiff der verlorenen Menschen, 1929). V letech 1930-1945 natočil Tourneur ve Francii přes dvacet filmů, z nichž některé byly uvedeny i v československých kinech. Byl to například melodramatický příběh z předrevoluční Francie ŽEBRAČKA U CHRÁMU NOTRE DAME (Les deux orphelines, 1933). V podobně velkorysém stylu byly pořízeny i další historické filmy PATRIOT (Le patriot, 1937) o intrikách na dvoře cara Pavla I. nebo KATIA (1938), který též čerpal z ruských dějin. Z několikeré spolupráce s významným hercem Harry Baurem se dále sluší připomenout adaptaci slavné divadelní hry VOLPONE (1941). V době druhé světové války byl Maurice Tourneur nucen točit pro německou společnost Continental Film, ale zatímco jiní režiséři hledali uplatnění v únikových nenáročných komediích, Tourneur realizoval umělecky hodnotné filmy, do nichž navíc dokázal nenápadně propašovat podprahové vzkazy francouzskému národu sužovanému německou okupací (ĎÁBLOVA RUKA – Le main du diable, 1943; PEKELNÉ ÚDOLÍ – Le val d′enfer, 1943). Po osvobození natočil již jen dva filmy, jeho poslední prací je snímek ANDĚLÉ VE SLEPÉ ULIČCE (Impasse des deux anges, 1950). Po autonehodě v roce 1949 Maurice Tourneur rezignoval na další ambice ve filmu, vrátil se ale k malování a díky dlouhodobému pobytu v USA našel uplatnění v překladech anglických detektivek do francouzštiny. Zemřel v Paříži 4. srpna 1961 ve věku 88 let a je pohřben na slavném hřbitově Pere Lachaise. Jeho život a uměleckou dráhu zatím naposledy důstojně zmapovala kniha Maurice Tourneur: The Life and Films, která vyšla v roce 2001.