Mario Mattoli

Italský režisér Mario Mattoli sám sebe označoval jako filmaře bez talentu a odborné průpravy, přesto dokázal italskou kinematografii obohatit o více než osmdesát filmů, které byly úspěšné u diváků a – jak už to bývá – zatracované kritiky. Pocházel z významné rodiny šlechtického původu, jeho otec Aristide Mattoli působil jako lékař v nevelkém městě Tolentino u jadranského pobřeží a tady se také Mario narodil. Mario Mattoli vystudoval práva a původně začal pracovat jako právník v proslulém vydavatelství Suvini e Zerboni, které se specializovalo na distribuci hudebnin. Díky tomu se Mattoli začal stýkat s umělci, mezitím se v roce 1924 ve vydavatelství vypracoval na pozici tajemníka, ale svět divadla jej začal přitahovat více. V roce 1927 založil novou pobočku divadelního uskupení Spettacoli Za bum a během několika let z ní vytvořil svébytnou a populární scénu. Opustil zaměstnání právníka a naplno se začal věnovat práci divadelního ředitele, přičemž se mu podařilo získávat do svého souboru později slavné herce v čele s Vittoriem de Sicou. K práci filmového režiséra se Mattoli dostal víceméně náhodou, když chtěl zfilmovat jednu z divadelních her s jeho herci, všichni oslovení režiséři však byli zaměstnáni jinými závazky, Mattoli se tak filmové režie ujal sám a debutoval komedií PLNÁ RYCHLOST (Tempo massimo, 1934) s již zmíněným Vittoriem de Sicou v hlavní roli. Během třicátých let pak natočil několik dalších filmů, komedií i melodramat, vesměs dnes řazených do tzv. éry bílých telefonů. Za zmínku ale stojí spolupráce s tehdy populárním komikem Erminiem Macariem, s nímž natočil například komedii OBŽALOVANÝ, VSTAŇTE! (Imputato, alzatevi!, 1939); tento film byl jako jeden z dokladů vývoje italské filmové veselohry promítán v nesoutěžní sekci na festivalu v Benátkách v roce 2010. Za druhé světové války se Mario Mattoli nechal inspirovat vrcholnými díly francouzské kinematografie a realizoval několik dramatických snímků s vyššími uměleckými ambicemi. Pomohl tehdy mimo jiné ke stoupající slávě mladé Alidy Valli, jíž v letech 1938-1945 svěřil velké role v šesti filmech. I v českých protektorátních kinech se tenkrát naši diváci s Alidou Valli mohli seznámit v Mattoliho filmech PROBUZENÉ MLÁDÍ (Ore nove lezione di chimica, 1941) nebo NOCTURNO (Luce nelle tenebre, 1942). Spolupráci s Alidou Valli završil dramatickým příběhem mladé matky, která se za války v nepřítomnosti manžela nechá svést svým sousedem (ŽIVOT ZAČÍNÁ ZNOVU – La vita ricomincia, 1945). Tento film viděly v italských kinech v roce 1945 bezmály tři milióny diváků a Alidě Valli otevřel cestu do Hollywoodu. Jako jiní režiséři spjatí s érou bílých telefonů, tak i Mario Mattoli měl krátce po válce cestu do filmových studií uzavřenou a jeho filmografie z let 1945-1947 je početně velmi chudá, z této doby pochází jedna adaptace klasické literární předlohy (DVA SIROTCI – I due orfanelli, 1947), což je v jeho filmografii vzácný případ. Koncem čtyřicátých let zahájil Mattoli nový a mimořádně úspěšný útok na italská kina, když své síly spojil s populárním komikem Toto. Ten tehdy stoupal k vrcholům filmové slávy, točil samozřejmě i s jinými režiséry, nicméně 16 filmů realizovaných s Mattolim tvoří v jeho početné filmografii významnou položku. Hned jejich první filmy FIFA E ARENA (1948) a TOTO NA TOUR D´ITALIA (Toto al giro d´Italia, 1948) vidělo v kinech devět miliónů diváků a Mario Mattoli se tak stal komerčně nejúspěšnějším režisérem za rok 1948. Mattoliho nijak netrápila nálepka komerčního režiséra bez vyšších uměleckých cílů, na druhou stranu je nutno přiznat, že s despektem na něj pohlíželo i samotné vedení filmové společnosti Cinecitta a Mattoli musel nejednou čekat s natáčením ateliérových scén, až studio uvolní významnější filmaři. I to bylo příčinou, proč jeho filmy vznikaly často v řádu několika dnů, což se týkalo právě komedií s Toto. Ze spolupráce s jinými herci se sluší připomenout dramatický příběh z počátku 20. století NIČIVÉ PLAMENY LÁSKY (Assunta Spina, 1948) s Annou Magnani v hlavní roli. I když v padesátých letech pracoval Mattoli i s jinými herci, těžiště jeho tvorby té doby tvořily komedie s Toto. Za neúspěch se považovala návštěvnost v kinech klesající teprve pod tři milióny diváků, což Mattoliho i Toto řadilo mezi komerčně nejúspěšnější filmaře té doby. Naopak kritika se k Mattoliho filmům stavěla značně rezervovaně, některé jejich společné filmy ale dodnes patří ke klasice italské komedie, připomeňme alespoň tituly jako NEAPOLSKÝ TUREK (Un turco napoletano, 1953) nebo BÍDA A VZNEŠENOST (Miseria e nobilta, 1954). Ve druhém jmenovaném filmu byla partnerkou Toto mladá Sophia Loren, s níž předtím Mattoli natočil historickou komedii DVĚ NOCI S KLEOPATROU (Due notti con Cleopatra, 1953). Toto točil filmy až do své smrti v roce 1967, s Mattolim pracoval naposledy ale již v roce 1961 (JEHO EXCELENCE SE STAVILA POJÍST – Sua Eccellenza si fermo a mangiare, 1961). Mezitím pod Mattoliho režijním vedením absolvovala svůj filmový debut také populární dvojice komiků Franco Franchi a Ciccio Ingrassia (SCHŮZKA NA ISCHII – Appuntamento a Ischia, 1960). Následně se Mattoli neubránil dobové poptávce po žánru sandálu a meče (MACISTE PROTI HERKULOVI V ÚDOLÍ BÍDY – Maciste contro Ercole nella valle dei guai, 1961) a jeho filmografii uzavírá titul z dalšího tehdy žádaného žánru spaghetti westernů, pojatý ovšem jako parodie (PRO JEŠTĚ MÉNĚ DOLARŮ – Per qualche dollaro in meno, 1966). Mario Mattoli byl od roku 1928 ženatý s divadelní herečkou Mity Mignone, jejich dcera Marina Mattoli působila v 70. a 80. letech jako asistentka režie. Mario Mattoli zemřel v Římě 26. února 1980 ve věku 81 let. Od roku 2008 probíhá v jeho rodišti v Tolentinu každoročně akce Mattoli si nasce, kde se konají přednášky k jeho rozsáhlé tvorbě a projekce nejslavnějších filmů.