Pierre Fresnay

Francouzský herec a režisér Pierre Fresnay, vlastním jménem Pierre Jules Louis Laudenbach, byl synem učitele Jeana Laudenbacha. Díky matce Claire Desirée Dietz byl v příbuzenském vztahu s Claudem Garrym, slavným hercem Comédie Française. Pierre díky němu již ve čtrnácti letech vystoupil na divadelní jeviště (Théatre Réjane) a jeho nástup k profesionálnímu herectví měl rychlý průběh. Začal studovat na Conservatoire national de musique et declamation v Paříži, mezitím ale prošel také službou v armádě a zúčastnil se bojů první světové války. Do této doby zároveň spadá jeho první filmová role v krátkém němém filmu FRANCE D'ABORD (1915), v průběhu následujících čtyř dekád pak natočil okolo šedesáti filmů. Jeho domovskou scénou bylo do roku 1926 nejslavnější francouzské divadlo, Comédie Française, kde vytvořil desítky rolí převážně v klasickém francouzském repertoáru. K práci na divadle i ve filmu se Fresnay vrátil po válce a ve dvacátých let začala strmě stoupat jeho popularita i počet odehraných rolí. Po odchodu z Comédie Française účinkoval na několika dalších scénách (Théatre Michel), koncem 30. let zakotvil v Théatre Michodiére, které mu poskytlo útočiště až do závěru jeho herecké kariéry. K významným úspěchům patřila titulní úloha v divadelní hře Marius od Marcela Pagnola, která se na přelomu dvacátých a třicátých let dočkala pěti stovek repríz. Na úspěch tohoto představení navázal stejnojmenný film MARIUS (1931), pochopitelně opět s Fresnayem v hlavní roli. Následně hrál v dalších hrách Marcela Pagnola, úspěšně se rozvíjela i jeho filmová kariéra. Hrál i v zahraničí, například v britském filmu MUŽ, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO (1934) později slavného režiséra Alfreda Hitchcocka. Vedle hlavních rolí v dnes již zapomenutých filmech je na místě připomenout slavný snímek VELKÁ ILUZE (Le grande illusion, 1937) režiséra Jeana Renoira, kde hrál po boku Jeana Gabina. V několika filmech té doby hrál také se svou životní partnerkou Yvonne Printemps, například v historickém titulu ADRIENNE LECOUVREUR (1938) slavného režiséra Marcela L'Herbiera nebo v muzikálu TŘI VALČÍKY (Les trois valses, 1938). V dobrodružně laděném snímku ALERTÉ EN MÉDITERRANÉE (1938) se po jeho boku objevil rakouský herec Rolf Wanka, dobře známý z řady českých filmů. Za druhé světové války patřil Pierre Fresnay k nejvýraznějším tvářím společnosti Continental Film, která působila pod dohledem německých okupačních orgánů, a tato práce mu byla později vyčtena jako kolaborace. Z filmů této doby je na místě uvést kriminálku VRAH BYDLÍ V Č. 21 (L'assassin habite au 21, 1941), což byla úspěšná prvotina režiséra H. G. Clouzota (Fresnay zde hrál hlavní roli policejního vyšetřovatele). S Clouzotem pak znovu pracoval na filmu HAVRAN (Le corbeau, 1943), točil ale i s jinými režiséry, vesměs opět v titulních rolích. Po skončení války byl Fresnay šest týdnů vězněn pro kolaboraci, kvůli nedostatku důkazů byl ale propuštěn. Přes svá prohlášení, že v době války pomáhal udržovat chod francouzského filmu, jeho kredit u veřejnosti byl značně poškozen. Netrvalo dlouho a Fresnay se vrátil k filmování a napravil si reputaci účastí v umělecky kvalitních filmech poválečné éry. Za hlavní roli ve filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947) získal Volpiho pohár za nejlepší herecký výkon na festivalu v Benátkách. K jeho dalším úspěchům patřil film BŮH POTŘEBUJE LIDI (Dieu a besoin des hommes, 1950), za který byl oceněn italským syndikátem filmových kritiků. Další ocenění, tentokrát na festivalu v Karlových Varech, mu vynesla hlavní role v životopisném filmu PAN FABRE (1951). V padesátých letech začal Fresnay práci pro film omezovat, v několika filmech zazněl pouze jeho hlas vypravěče. Posledním vystoupením Pierra Fresnaye ve filmu byla postava Baptiste Talona v komedii Gillese Grangiera STARÁ GARDA (Les vieux de la vieille, 1960). Přes svůj odchod ze světa filmu zůstával Fresnay aktivní v divadle a až do počátku sedmdesátých let patřil k předním obnostem divadla Théatre Michodiére, kde se příležitostně uplatnil i jako režisér; také práce na jevišti mu vynesla několik ocenění. Počátkem sedmdesátých let se objevil ještě v několika televizních filmech. Pierre Fresnay byl dvakrát ženatý a nakonec žil několik desítek let v nemanželském svazku s již zmíněnou hereckou kolegyní Yvonne Printemps. Poprvé se oženil ve dvaceti letech se spolužačkou z konzervatoře, Rachel Berendt, toto manželství se však rozpadlo již roku 1920. Ve dvacátých letech byla několik let jeho manželkou o něco starší belgická herečka Berthe Bovy (1887-1977), i s ní se ale rozvedl. Nakonec svůj život na několik desetiletí spojil se zpěvačkou a herečkou Yvonne Printemps (1897-1977), která s ním hrála v osmi filmech. Pierre Fresnay zemřel následkem choroby dýchacích cest 9. ledna 1975 ve věku 77 let. Svou hereckou dráhu autobiograficky zpracoval ve vlastní knize Je sui comédien (1954).