Bernard Lancret

Francouzský herec Bernard Lancret patřil v meziválečném období k oblíbeným milovníkům stříbrného plátna, jeho popularita ale upadla již krátce po druhé světové válce a dnes patří ke spíše zapomenutým osobnostem francouzského filmu. Narodil se v Gonesse nedaleko Paříže jako Bernard Mahoudeau, brzy ztratil oba rodiče a byl vychován v adoptivní rodině. Po maturitě začal studovat práva a politické vědy, od dětství se ale zároveň věnoval malířství, po francouzském malíři 18. století Nicolasu Lancretovi později přijal umělecký pseudonym. Studia práv brzy opustil a dal průchod svým uměleckým zájmům, především již zmíněnému malířství a počátkem třicátých let začal pracovat jako výtvarník dekorací v divadle. Nakonec v roce 1932 začal studovat herectví na pařížské konzervatoři, jeho pedagogem byl slavný herec Louis Jouvet, s nímž pak absolvoval i svá první vystoupení na divadelních jevištích (Trojská válka nebude v Théâtre de l'Athénée, 1935). Souběžně se začal uplatňovat před kamerou a hned v roce 1935 natočil šest filmů. Mihnul se například v Litvakově historickém dramatu MAYERLING (1935), ve vedlejší roli císaře Františka Josefa se objevil ve filmu KRÁLOVSKÝ VALČÍK (Valse royale, 1935), zmínku si zaslouží i film HŘÍŠNÉ ŽENY BOOMSKÉ (La Kermesse héroique, 1935) významného režiséra Jacquese Feydera, kde Lancret hrál holandského malíře Jana Breughela. Ve druhé polovině se Bernard Lancret zařadil mezi vyhledávané představitele mladých hrdinů, točil několikrát ročně a některé jeho filmy mohli vidět ve své době i diváci v československých kinech. Připomeňme alespoň role polského vlastence Césara Birskyho v L'Herbierově PEVNOSTI MLČENÍ (La citadelle du silence, 1936) nebo srbského důstojníka Saliće ve filmu ULTIMÁTUM (Ultimatum, 1938). Slovanskou národnost mu filmaři přisoudili i v dalším historickém snímku KRÁLOVSKÁ HRA (Le joueur d'échecs, 1938), v němž hrál knížete Sergeje Oblonského. Z příběhu zasazených do současnosti připomeňme melodrama LATINSKÁ ČTVRŤ (Quartier latin, 1939), kde hrál hlavní roli chudého studenta Bernarda. Nadále hrál i divadlo, nutno ale přiznat, že na jevišti stál méně častěji než před kamerou. Koncem třicátých let se oženil, jeho manželkou se stala původem americká herečka Christiane Delyne (1902-1966), předtím provdaná za režiséra Christiana-Jaque. Z návratů ke skutečným osobnostem uveďme hlavní roli hudebního skladatele Franze Schuberta, jehož ztvárnil ve filmu SERENÁDA (Sérénade, 1940). Za války odehrál Lancret několik dalších velkých rolí v adaptacích literárních děl, které mu nabídl například André Cayatte. Ve filmu FALEŠNÁ MILENKA (La fausse maitresse, 1942) natočeném podle Balzaca, byl v postavě bohatého vinaře Rivalse partnerem Danielle Darrieux, z odkazu Guy de Maupassanta vycházel film PIERRE A JEAN (Pierre et Jean, 1943), v němž opět hrál jednu z titulních rolí. Naopak v menší roli se mihnul také v Clouzotově slavném dramatu HAVRAN (Le corbeau, 1943). Po válce nabídek k filmování ubylo, ve vedlejších rolích se ale ještě objevil v mimořádně úspěšných filmech jako byla komedie NENÍ AŽ TAK HLOUPÝ (Pas si bete, 1946) s Bourvilem v hlavní roli nebo muzikál SLEČNA SE BAVÍ (Mademoiselle s'amuse, 1949). Úplně naposledy stál před kamerou v romantické komedii ZATRACENÁ HOLKA (Cette sacrée gamine, 1955), v níž byla jeho dcerou Brigitte Bardot. Tento v kinech opět velmi úspěšný titul mohl obnovit jeho hereckou popularitu, Bernard Lancret se ale rozhodl opustit Paříž, odešel do jižní Francie, kde se vrátil ke své lásce v malování. Zcela v ústraní a s odmítáním vrátit se k herectví žil řadu let v Mougins na Azurovém pobřeží. Tady také zemřel, 5. září 1983 ve věku 71 let.