Stefano Satta Flores

Italský herec Stefano Satta Flores začínal souběžně v divadle, filmu i televizi, před filmovou kamerou se ale výrazněji prosadil až v sedmdesátých letech. Byl rodákem z Neapole, kde původně studoval práva, ale pak odešel do Říma, kde absolvoval studium herectví na proslulé filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia. Po zkušenostech z amatérských divadelních přehlídek získal angažmá v Piccolo Teatro v Miláně. Pro práci s filmem jej poprvé angažoval jeho spolužák z filmové akademie Marco Bellocchio, který jej obsadil do středometrážního snímku ČLOVĚK Z JALOVCE (Ginepro fatto uomo, 1962). Velkou roli mu pak svěřila později slavná režisérka Lina Wentmüller ve svém debutu BAZILIŠKOVÉ (I basilischi, 1963). Jeho další filmové role té doby byly jen podružné, byť ve známých titulech, více uplatnění našel v televizi, především v historických seriálech (ŽIVOT DANTŮV – Vita di Dante, 1965; LUISA SANFELICE, 1966). Nadále ale prezentoval své umění v divadle, a i když hrál v dílech osvědčených autorů (Shakespeare, Brecht), novými formami se snažil do divadel přitáhnout nové publikum. Po vedlejších rolích v několika kriminálkách vytvořil ústřední dvojici s Monicou Vitti ve filmu TEREZA ZLODĚJKA (Teresa la ladra, 1973), zajímavou příležitost pak dostal dvakrát od režiséra Ettore Scoly. Ve filmu TAK NÁS MILOVALI (C’eravamo tanto amati, 1974) vytvořil spolu s Nino Manfredim a Vittoriem Gassmanem trojici přátel z války. Tento snímek dosáhl řady ocenění a sám Satta Flores získal za svou roli filmového kritika Nicoly italský Zlatý glóbus. Se Scolou pak natočil ještě film TERASA (Terrazza, 1980). Mezitím se Satta Flores objevil jako italský diplomat Dino ve slavném erotickém filmu SALÓN KITTY (1976) režiséra Tinto Brasse, velkou roli majora Spana hrál po boku G. Gemmy v příběhu z prostředí sicilské mafie ŽELEZNÝ ŠÉF (Il prefetto di ferro, 1977) režiséra Pasquala Squitieriho. S ním a opět s G. Gemmou pak natočil další mafiánský film CORLEONE (1978), kde hrál advokáta. Výjimečně si vyzkoušel i komediální žánr a v mezinárodně obsazeném filmu KDO ZABÍJÍ NEJLEPŠÍ ITALSKÉ ŠÉFKUCHAŘE? (Who Is Killing the Great Chefs of Europe?, 1978) hrál jednoho ze zavražděných kulinářských mistrů. Zmínku si zaslouží i jeho účast na filmové adaptaci slavné Molièrovy hry ZDRAVÝ NEMOCNÝ (Il malato immaginario, 1979) s Albertem Sordim v hlavní roli. Kromě zvýšeného počtu nabídek od filmu se Satta Flores stále věnoval i divadlu a televizi, nově se prosadil i v dabingu, jeho hlasem k italským divákům promlouval například Harrison Ford. Počátkem osmdesátých let hrál hlavně v televizních seriálech, před kamerou se objevil naposledy jako kapitán Fontana, pobočník palermského prefekta Dalla Chiesy (Lino Ventura), ve slavném filmu 100 DNÍ V PALERMU (Cento giorni a Palermo, 1984). Stefano Satta Flores zemřel na následky komplikací při léčení zhoubné leukémie 22. října 1985 ve věku 48 let. Jeho jménem je pojmenována ulice v okrajové čtvrti na severu Říma, kde i další ulice nesou jméno po již zemřelých hercích. Ze vztahů s Carlou Tedesco a Teresou Ricci měl dvě dcery, Francescu a Margheritu, obě se věnují herectví a dabingu.