Osvaldo Valenti

Herec Osvaldo Valenti patřil k velkým hvězdám italského filmu třicátých a čtyřicátých let, s herečkou Luisou Feridou tvořili velmi populární pár, ale Osvaldova angažovanost ve věci fašimu je nakonec oba na konci války přivedla před popravčí četu. Osvaldo se narodil v Istanbulu, kde jeho otec Michele Valenti obchodoval s koberci, matka Ketty Karikiopulos pocházela z bohaté řecké rodiny. Na začátku první světové války se rodina vrátila do Itálie, Osvaldo absolvoval střední školu ve Švýcarsku, na univerzitě v Miláně začal studovat práva, ale po dvou letech fakultu opustil a odešel nejprve do Paříže, následně do Berlína. První filmovou roli odehrál v Německu na sklonku němé éry (RAPSODIE LÁSKY – Ungarische rapsodie, 1928), počátkem třicátých let se vrátil do Itálie a díky režiséru Mariu Bonnardovi začal znovu točit filmy. I když se Valenti snažil, do povědomí diváků se dostával jen pomalu a ve vedlejších rolích, stěžejní pro něj byla spolupráce se slavným režisérem Alessandrem Blasettim, který mu umožnil zazářit ve větších hereckých úlohách. Jejich prvním společným filmem byla VÉVODKYNĚ PARMSKÁ (La contessa di Parma, 1937), kde Valenti sekundoval ústřednímu páru (což byl Antonio Centa a režisérova manželka Elisa Cegani). S Blasettim pak Osvaldo Valenti točil i nadále a díky němu dospěl ke svým nejslavnějším filmům na přelomu 30. a 40. let. Šlo o dva historické příběhy zasazené do renesanční Itálie TAJEMNÁ MASKA (Un avventura di Salvatora Rosa, 1939) a HOSTINA POSMĚVÁČKŮ (La cena delle beffe, 1942), dále například pohádkově laděný snímek ŽELEZNÁ KORUNA (La coronna di ferro, 1941). Při natáčení prvního ze jmenovaných filmů se seznámil s herečkou Luisou Feridou (1914-1945), která se pak stala jeho životní partnerkou v soukromí a několikrát i před kamerou. Během války se Osvaldo Valenti stal jedním z nejlépe placených italských herců a odehrál velké role ve více než třiceti filmech. Historický kostým oblékl znovu v životopisných filmech BOCACCIO (1940) nebo ANTONIO MEUCCI (1940), titulní roli hrál v historickém filmu MASKA CESARA BORGII (La maschera di Cesare Borgia, 1941). Za zmínku stojí i spolupráce s režisérem Carminem Gallone (ÚTĚK Z ANDĚLSKÉHO HRADU - L´oltre amore, 1940; PRVNÍ LÁSKA – Primo amore, 1941), bohaté příležitosti mu nabídly též adaptace osvědčených literárních předloh (KAPITÁN FRACASSE – Capitan Fracassa, 1940; DVA SIROTCI – La due orfanelle, 1942). Když se v roce 1943 začal v Itálii hroutit fašistický režim a spojenci postupovali od jihu, Mussolini uprchl na sever země, kde vytvořil poslední mocenské centrum, tzv. Italskou sociální republiku, která mohla existovat jen díky podpoře zbytku německých vojsk. Osvaldo Valenti jako nadšený stoupenec fašistické ideologie tehdy oblékl vojenskou uniformu a v hodnosti poručíka bojoval za zájmy tohoto státního útvaru. Mezitím ale znovu točil filmy, na místě je ještě zmínit spolupráci s Luisou Feridou, k jejich společným úspěchům patřily filmy jako SPÍCÍ KRASAVICE (La bella addormentata, 1942) nebo FEDORA (1942), příběh HARLEM (1943) s kriminální zápletkou měl být náhražkou za tehdy nedostupné americké filmy. V kooperaci s Ginem Talamem se Valenti pustil i do vlastní režie, film RYTÍŘI POUŠTĚ (I cavalieri del deserto, 1943) však nebyl dokončen. Část italských filmařů našla v roce 1944 útočiště v Benátkách, kde svůj poslední film PRAVDIVÝ PŘÍBĚH (Un fatto di cronaca, 1945) natočil i Osvaldo Valenti s Luisou Feridou. Valenti byl v té době v úzkém kontaktu s Pietrem Kochem, šéfem likvidačního policejního komanda, které se podílelo na mučení a popravách partyzánů a odpůrců fašistického režimu. Valentiho podíl na těchto perzekucích nebyl nikdy zcela uspokojivě objasněn, je ale pravděpodobný. 20. dubna 1945 byl Valenti zatčen, spolu s ním i Luisa Ferida, a v následujících deseti dnech byli vězněni na různých utajených místech. Oběma hercům nebylo umožněno se hájit, údajně byly dokonce zlikvidovány dokumenty, které mluvily v jejich prospěch. Nekompromisní vypořádání se stoupenci fašismu patřilo ke koloritu rozvášněné doby a za oběť jim padli i Osvaldo Valenti a Luisa Ferida. 30. dubna 1945 byli bez soudu zastřeleni v milánských ulicích. Zatímco s Valentiho smrtí se italská historie již vcelku vypořádala jako s relativně oprávněnou, byť diskutabilní exekucí důstojníka fašistických jednotek, vražda Luisy Feridy, slavné a tehdy těhotné herečky, je dodnes předmětem diskuzí. Jejich životní příběh se dočkal zpracování již v několika knihách, nejlépe jej světové veřejnosti připomněl film ZBĚSILÁ KREV (Sanguepazzo, 2008) uvedený na festivalu v Cannes (Valentiho zde ztvárnil italský herec Alessio Boni).