Simone Simon

Francouzská herečka Simone Simon, která se před válkou prosadila i v Hollywoodu, Simone Simon, se narodila jako Simone Therese Fernande Simone, nejasno ale zůstává v otázce data a místa narození. Uvádějí se roky 1910 a 1911, různé zdroje se pak odlišují i v lokaci rodiště – buď to bylo Marseille nebo město Béthune na opačném konci Francie u přístavu Calais. Otec byl Francouz, matka pocházela z Itálie, rodiče se však brzy rozešli a Simone vyrůstala s matkou mimo jiné na Madagaskaru, do Francie se vrátila až v roce 1928. Měla řadu zájmů, většina z nich se ale nějakým způsobem týkala umění a počátkem třicátých let se začala prosazovat jako modelka, navrhovala také kostýmy pro muzikály a operetní scény. Náhodné setkání s významným režisérem, ruským emigrantem Victorem Tourjanskym (respektive Turžanským) vyústilo v její první filmovou roli, kterou dostala ve filmu NEZNÁMÝ ZPĚVÁK (Le chanteur inconnu, 1931). Více příležitostí pak dostala od režiséra Marca Allégreta, který ji v první polovině třicátých let obsadil do svých čtyř filmů, hlavní roli Sylvie například hrála v komedii KRÁSNÉ DNY (Les beaux jours, 1935). Mezitím ale pracovala i s jinými režiséry a před odchodem do Spojených států natočila patnáct filmů. Za zmínku stojí její opětovná spolupráce s Tourjanskym na filmu ČERNÉ OČI (Les yeux noirs, 1935), kde vytvořila ústřední pár s významným charakterním hercem Harry Baurem. Mezitím se Simone Simon prosadila i na divadelních jevištích a úspěch sklízela především na populární lidové scéně Théâtre des Bouffes-Parisiens. V roce 1936 odešla Simone Simon točit do Hollywoodu. Jejímu angažmá v Americe předcházelo setkání s významným americkým producentem Darrylem Zanuckem, který se specializoval na import evropských hvězd do amerických filmů. Simone Simon podepsala smlouvu se společností 20th Century Fox a na jaře 1936 odcestovala do Spojených států. Z jejího prvního filmu v zámoří sešlo kvůli hereččinu zdravotnímu stavu, dalším problémem se časem ukázalo její špatné zvládnutí angličtiny. V letech 1936-1938 nicméně hrála velké role v pěti filmech, prvním z nich bylo sentimentální melodrama GIRL'S DORMITORY (1936), kde byla partnerkou hvězdného Herberta Marshalla. Jeden z dalších filmů, LOVE AND HISSES (1938), byl uveden i v tehdejším Československu. V Americe prožila také milostný románek se slavným skladatelem George Gershwinem (1898-1937); po mnoha letech řekla, že vztah s Gershwinem ji obohatil zvláště v tom smyslu, že se začala více zajímat o hudbu. Žádný ze Simoniných amerických filmů nesplnil očekávání společnosti 20th Century Fox a herečka se v roce 1938 vrátila do Francie. Vzápětí dostala velkou hereckou příležitost v Renoirově slavném filmu ČLOVĚK BESTIE (La bete humaine, 1938). Další velkou úlohu pak ztvárnila v zajímavém dramatu odehrávájím se ve třech časových rovinách KAVALKÁDA LÁSKY (Cavalcade d'amour, 1939), kde se objevila po boku významných francouzských herců té doby. Jean Renoir jí pak nabídl další hlavní roli v chystaném filmu PRAVIDLA HRY (La regle du jeu, 1939), Simone Simon však díky předchozí hollywoodské zkušenosti nasadila příliš vysokou laťku požadovaného honoráře, který Renoir odmítl akceptovat a do filmu pak angažoval rakouskou herečku Noru Gregor. Začátek války přiměl Simone Simon k opětovnému odchodu do USA, kde se znovu pokusila prosadit jako herečka. Tentokrát v Americe zůstala pět let, tedy až do konce války, a natočila osm filmů. Jako velká hvězda s erotickou přitažlivostí zazářila v hlavní roli filmu KOČIČÍ LIDÉ (Cat People, 1942), který je dnes považován za stěžejní dílo horrorového žánru čtyřicátých let. Ke stejné roli (přesnějši řečeno v podobě ducha hlavní hrdinky) se pak vrátila s filmem KLETBA KOČIČÍCH LIDÍ (The Curse of the Cat People, 1944), který však již neměl takový ohlas. Do doby válečných let spadá také další zajímavá epizoda ze soukromého života Simone Simon. Sblížila se se slavným špiónem jugoslávského původu Dusko Popovem (1912-1981), který naoko pracoval pro Němce, ve skutečnosti byl ale agentem britských tajných služeb. Dnes již víme, že Popov měl v době svého amerického pobytu problémy s přísunem peněz z Evropy a své špionážní aktivity mohl provozovat díky půjčkám od Simone Simon. Tyto podrobnosti vyšly najevo teprve v nedávné době, kdy britské tajné služby mohly padesát let po válce odtajnit některé dokumenty týkající se tohoto tématu. Po válce se Simone Simon vrátila do Francie, ale její filmová sláva začala pohasínat. Točila sice také v Itálii nebo v Británii, ale počet nabídek se značně snížil. Poměrně velkou roli hrála v zajímavém provokativním dramatu OLIVIA (1951), objevila se také ve slavném Ophülsově filmu REJ (Le plaisir, 1952), pak se ale pro film odmlčela na bezmála dvacet let. Účinkovala ale nadále v divadle, například na scénách Théâtre Saint-Georges nebo Théâtre de la Potiniere. Před filmovou kamerou stála naposledy ve vedlejší roli paní de Meudon ve filmu ŽENA V MODRÉM (La femme en bleu, 1973). Pak již žila zcela v soukromí, veřejnosti se připomněla pouze několika poskytnutými rozhovory. Simone Simon zemřela v Paříži 22. února 2005. Nebyla nikdy provdaná, ani neměla děti.