Gaby André

Francouzská herečka Gaby André hrála ve více než čtyřiceti filmech v různých zemích včetně USA, skutečnou hvězdou byla ale pouze ve Francii v krátkém období za druhé světové války. Narodila se ve starobylém městě Chalons-sur-Marne na severovýchodě Francie a její vlastní jméno znělo Gabrielle Andrieu. Do záře reflektorů vstoupila ve věku dospívání jako fotomodelka, záhy začaly přicházet nabídky i od filmařů. Jejím debutem byla nevelká role v dramatickém příběhu medičky a vážně nemocného studenta STUDENTKA HELENA WILFUROVÁ (Hélene, 1936). Následovaly další menší role ve filmech různých žánrů druhé poloviny třicátých let, poprvé měla její postava jméno v příběhu z prostředí studentů herectví VCHOD PRO UMĚLCE (Entrée des artistes, 1938). Objevila se v hodnotných filmech jako KONEC DNE (La fin du jour, 1940) a postupně směřovala k velkým rolím, i když zůstávala ve stínu největších hvězd tehdejší francouzské kinematografie (JEDINÁ LÁSKA – Un seul amour, 1943; NOČNÍ ANDĚL - L´ange de nuit, 1944). Mezitím se ale dostala i k hlavním rolím, ústřední dvojici vytvořila například s Fernandelem v komedii CESTA DO JINÉHO SVĚTA (L´héritier des Mondésir, 1940), další velkou příležitostí pro ni byl film ADÉMAI, POČESTNÝ BANDITA (Adémai bandit d´honneur, 1943). V té době užívala umělecký pseudonym Gaby Andreu, až později v zahraničí přijala další modifikaci svého jméno Gaby André. Ještě krátce po válce natočila Gaby André několik filmů, pak ale ze světa kamer a reflektorů načas zmizela, protože v roce 1947 se provdala za amerického průmyslníka Eliho Smitha. Díky tomu se pak po přestávce dostala k natáčení v Hollywoodu (PROSÍM, VĚŘ MI! – Please, Believe Me, 1950; DÁLNICE 301 – Highway 301, 1951). Po málo uspokojivých výsledcích svého amerického angažmá se Gaby André vrátila do Evropy a nakonec se natrvalo usadila v Itálii. Mezitím znovu točila ve Francii a nové setkání s Fernandelem jí přinesl film NÁMĚSÍČNÍK BONIFÁC (Boniface somnambule, 1950). Z její italské filmografie si zmínku zaslouží velká role dlouholeté múzy slavného skladatele v životopisném snímku GIUSEPPE VERDI (1953). Její další kariéra se odehrávala v rámci průměrných titulů dobrodružného nebo kriminálního žánru, byť to bylo v mezinárodním měřítku. K práci v rodné Francii se vrátila naposledy se špionážním filmem INKOGNITO (Incognito, 1958), pak odehrála ještě několik větších rolí v italských výpravných snímcích zasazených do starší či nedávné historie (HERKULOVA POMSTA – La vendetta di Ercole, 1960). Poslední film KOČIČKO, KOČIČKO, MILUJI TĚ (Pussycat, Pussycat, I Love You, 1970) natočila ve Spojených státech, nedlouho nato zemřela v Římě na rakovinu. Její dcera Carole André (*1953) je též herečkou.