Jacques Rivette

Jasques Rivette (celým jménem Jasques Pierre Louis Rivette) se narodil 1. března 1928 v francouzském Rouenu. Zde také začal, na místní universitě, studovat literaturu, avšak v roce1947 školu opustil a odjel do Paříže. Seznámil se s Ericem Rohmerem a společně zakládají časopis o filmu, po pěti vydaných číslech však krachují. Poté začíná pracovat pro prestižní filmový časopis Cahiers du Cinéma. Při své činnosti se seznámil, mimo jiné, s Truffautem, Godardem a Chabrolem, pozdějšími představiteli „francouzské nové vlny“. V této době, počátkem padesátých let, působí jako asistent režie u Jeana Renoira a Jasquese Beckera, a natáčí své první krátké filmy, např. Le Quadrille (1950), Le Divertissement (1952) První celovečerní snímek, Paris nous appartient (Paříž patří nám, 1960) uvádí v roce 1960. Tato jeho prvotina se stala propadákem, a proto se Rivette, počátkem 60. let, vrací ke psaní filmových kritik a ujímá se vedení redakce Cahiers du Cinéma (1963-1965). K filmu se vrací snímkem La Religieuse (Jeptiška, 1966). Snímek, jehož děj je situovaný do klášterního prostředí poloviny osmnáctého století, sice zájem diváků vzbudil, ale spíše proto, že vyvolal protesty katolické církve, cenzurní zásahy a následný roční zákaz promítání. Po těchto zkušenostech se vydává cestou experimentu, snad z touhy zjistit co divák unese. Po více než tříhodinovém filmu L’Amour fou (Šílená láska, 1969) předložil divákům „lahůdku“ v podobě téměř třináctihodinového snímku Out 1: Noli me tangere (1971), jež později doplnil pokračováním Out 1: Spectre (1974) o stopáži „pouhých“ 260 minut. Z období jeho tvorby z 60. a 70. let minulého století se stal nejznámějším snímek plný fantazie Celine et Julie vont en bateau (Celine a Julie si vyjely na lodi, 1974). V dalších letech se žádný z jeho filmů nepotkal s úspěchem ani diváckým ohlasem a uvedení jeho snímku L‘Amour par terre (Love on the Ground, 1984) na americkém kontinentu přineslo výhradně zdrcující kritiky. Patnáctileté úsilí, najít si svůj okruh diváků, se částečně zdařil v roce 1991, kdy byl na MFF v Cannes oceněn Rivettův film La Belle noiseuse (Krásná hašteřilka, 1991). Tento film existuje ve dvou verzích, kino verze o původní o délce 240 minut, a televizní, 120 minutová verze, jež je uváděna pod názvem La Belle noiseuse: Divertimento. Do zkrácené podoby snímku byly zařazeny nepoužité záběry a zvolen zcela jiný střih, z těchto důvodů je tato kratší varianta považována za samostatné dílo. Na skutečný divácký a komerční úspěch si musel ovšem počkat dalších deset let. Ten se dostavil s komediálně laděným filmem Va savoir (Kdo ví, 2001) a se snímkem v němž se prolíná realita s fantazií Histoire de Marie et Julien (Příběh Marie a Juliena, 2003). V roce 2007 bylo uvedeno zatím jeho poslední dílo Ne touchez pas la hache (Nesahejte na sekyrku, 2007). Jasques Rivette se během své filmové kariéry nevěnoval jen režii, je i autorem většiny námětů a scénářů ke svým filmům, sporadicky se objevoval i před kamerou a ve svých začátcích i za ní. Sám o sobě vždy tvrdil, že točí filmy pro pobavení diváků. V kontextu s Rivettovou tvorbou a diváckým ohlasem na jeho filmy, je k pobavení především výrok samotný.