Simone Renant

Elegantní dáma francouzského filmu, jejíž filmografie je ve srovnání s jinými poměrně málo početná, Simone Renant, se narodila v Amiens jako Georgette Simone Alexine Buigny. Pocházela z poměrně prostých poměrů – otec pracoval na železnici, matka prodávala v trafice. Simone již jako dítě snila o herecké kariéře a vystupovala ve školních představeních. V rodném Amiens také začala s odbornou průpravou k profesionálnímu herectví a v roce 1927 byla oceněna místní konzervatoří jako nejlepší studentka. Pak přešla na Pařížskou konzervatoř, kde jako adeptka herectví obdržela druhou cenu a nebyla daleko od podepsání smlouvy s nejslavnějším divadlem Comédie Française. Svůj debut na jevišti si ale odbyla v divadle Théatre du Vieux Colombier, kam ji angažoval André Luguet. V roce 1929 se Simone Renant poprvé provdala a jejím manželem se stal herec Marcel Dalio (1900-1983). Jejich manželství však nemělo dlouhého trvání a rozvedli se v roce 1932. V témže roce Simone poprvé předstoupila před filmovou kameru a zatím bezejmennou rolí se uvedla v komedii ŠÍLENÁ NOC (La folle nuit, 1932). Důležité pro ni bylo setkání s režisérem Christianem-Jaque, který jí poskytl velké role ve svých filmech ŠKOLA NOVINÁŘŮ (L'école des journalistes, 1936) nebo PIRÁTI NA ŽELEZNICI (Les pirates du rail, 1938), jako hraběnka du Barry se objevila také v Guitryho slavném historickém snímku PERLY Z KORUNY (Les perles de couronne, 1937). Mezitím se Simone Renant provdala podruhé a v letech 1933-1937 byl jejím manželem levicový novinář Charles Gombault (1907-1983). Již v průběhu tohoto manželství se Simone při práci sblížila s režisérem Christianem-Jaque (1904-1994) a po druhém rozvodu se za něj provdala (1938-1940). Její filmová kariéra vrcholila v době druhé světové války a krátce po ní, kdy hrála velké role v několika umělecky hodnotných filmech. Se svým již bývalým manželem se setkala při práci na filmu POLICIE HLÁSÍ (Voyage sans espoir, 1943), v němž byla partnerkou Jeana Maraise. Z těsně poválečného období stojí za zmínku dvojitá spolupráce s hercem Jeanem Chevrierem, s nímž například natočila kriminální drama ZÁHADNÝ PAN SYLVAIN (Le mystérieux monsieur Sylvain, 1946). Zajímavou kreaci pak předvedla v mezinárodně oceněném a komerčně velmi úspěšném dramatu NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ (Quai des Orfevres, 1947). Ačkoliv se na přelomu 40. a 50. let přehrávala do rolí žen středního věku, nabídky stále dostávala na stěžejní úlohy, s Pierrem Fresnayem například hrála v komedii PŠTROSÍ VEJCE (Les oeufs d'autruche, 1957), menšími rolemi se znovu připomněla ve výpravných historických filmech Sachi Guitryho (KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA – Si Paris nous était conté, 1956). Následně ji bylo možno vidět ve slavném filmu NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI (Les liasions dangereuses, 1959), i u nás jsme ji pak mohli zaznamenat po boku J. P. Belmonda v komedii MUŽ Z RIA (L'homme de Rio, 1963). V roce 1960 byla členkou poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. V průběhu šedesátých let ale natočila již jen čtyři filmy, stejně tak omezovala práci v divadle (naposledy vystupovala na jevištích Théatre de Madeleine nebo Théatre Michel) a jen příležitostně hrála v televizi. Ve čtyřiašedesáti letech slavila Simone Renant další svatbu a jejím čtvrtým manželem se v roce 1975 stal významný filmový producent Alexandre Mnouchkine (1908-1993), který stál u vzniku řady významných titulů od čtyřicátých let. Produkoval také i u nás známou komedii NĚŽNÉ KUŘE (Tendre poulet, 1978), v níž si menší roli zahrála také Simone Renant. Posledním vystoupením slavné herečky ve filmu byla postava matky hlavního hrdiny v kriminálce TŘI MUŽI NA ZABITÍ (Trois hommes a abattre, 1980). Po úmrtí svého čtvrtého manžela v roce 1993 se Simone Renant stáhla do soukromí. Nedlouho poté se u ní začaly objevovat příznaky Alzheimerovy choroby, která ji sužovala dalších deset let. Simone Renant zemřela v pečovatelském domě v Garches u Paříže 29. března 2004 ve věku 93 let.