Dmitrij Iosifov

Dmitrij Vladimirovič Iosifov se narodil 22. října 1965 v běloruském hlavním městě Minsku. Jeho otec byl strojní inženýr a maminka pracovala ve výzkumném ústavu jako biolog. Dmitrijovy umělecké počátky "nastartovala" už v útlém dětství jeho babička, která snila o tom, že z jejího čiperného vnoučka vyroste obdivovaný krasobruslař. A tak klučina odmalička ostřil brusle a na ledové ploše pilně cvičil ladné kroky, skoky a piruety... Na jednom ze závodů zaujal tehdy devítiletý drouboučký, ale šikovný kluk asistenta režie ze studia Belarusfilm, kde zrovna sháněli děti pro natáčení pohádky Pinokiova dobrodružství. Na konkurs se s Dimkou vypravila - jak jinak - babička, která rázným mávnutím ruky odbyla jeho fňukání a před komisi jej postrčila s takovým důrazem, že se už nevzmohl ani na slůvko odporu. Zazpíval písničku, předvedl pár grimas - a byl z něho Pinokio, tedy v ruském jazyce Buratino. Natáčení pak probíhalo skoro čtvrt roku na slunném Krymu a malému Dimkovi byla po ruce zase hlavně babička. Počáteční tréma ho sice rychle přešla, moc mu ale vadil ten dlouhý, Pinokiovský nos. Vždyť jenom v maskérně kvůli němu strávil pokaždé skoro hodinu času... Pohádka se povedla a diváci si svého Buratina doslova zamilovali, takže není divu, že v průběhu dalších let se malý herec objevil ve filmu ještě častokrát. Od pohádek (Červená karkulka - 1977) přešel k dobrodružným příběhům (Jurka, syn velitele - 1984) a muzikálům (Prodaný smích - 1981). Byl malé, droboučké postavy, takže ještě jako osmnáctiletý hrál kluky o 5-6 let mladší. Celkem natočil v dětském věku asi 10 filmů, svůj životní cíl však dlouho viděl někde jinde. Už v 10. třídě základní školy pomáhal svému otci se zahraniční zakázkou z oboru práškové metalurgie a chystal se na přijímací pohovary na polytechnice. Jenže přestože jejich společný projekt vzbudil nadšení a za štědrý honorář od polské firmy si rodina pořídila novou chatu, Dmitrij nakonec na univerzitní zkoušky vůbec nedorazil. Vydal se totiž už před nimi do Moskvy a zkusil štěstí na Státním institutu kinematografie (VGIK ). Zkušební komise byla na rozpacích - ano, herecký talent tu rozhodně je, to je nesporné ...ale co ta výška?!? Dmitrij měřil necelých 160 cm, což se mnohým zdálo příliš málo. Když ale dal "čestné pionýrské", že ještě povyroste, přijal ho Alexej Batalov do své třídy. A Dimka opravdu slib splnil - vyrostl o 22 cm. Po absolvování VGIK-u se Dmitrij vrátil do Minska, kde šest roků působil v místním Divadle filmového herce. Název divadla plně odpovídal jeho zaměření, neboť během celé doby byl plně vytížem jak na jevišti, tak i před filmovou kamerou. Ve filmu většinou oblékal vojenskou či policejní uniformu a za svůj nejlepší snímek považuje "Hlídku" (Karaul - 1989), pojednávající o armádní šikaně. Za zmínku v té souvislosti možná stojí, že Dmitrij sám na vojně nikdy nebyl, přesto byl jeho výkon velmi příznivě oceněn na filmových festivalech v záp. Berlíně či Štrasburku. Od poloviny 90. let se Dmitrij Iosifov začal intenzívně věnovat i režii - absolvoval večerní studium na příslušné fakultě Běloruské univerzity a pomalu, ale jistě začal měnit pole působnosti. Z jeho režijních počinů je asi nejvýznamnější třídílný "Mys Dobré naděje", čili 6. řada seriálu "Smrtící síla" (2005), která se odehrává v Africe. Tam s Dmitrijem prožívala natáčení i manželka Natálie, pracující jako kostymérka. Navíc zde, trochu neplánovaně, přišel na svět i jejich nejmladší syn Arťom, kterého doma čekali ještě dva starší bráškové - Anton a Andrej. Zajistit slušné živobytí tak velké rodině není nic jednoduchého nikde na světě, a tak není divu, že po návratu do Minska Dmitrij rád sáhl po nabízené spolupráci v reklamě. Vedl si v ní tak zdatně, že časem odešel z divadla a pak dokonce přesídlil do Moskvy, kde v současné době pracuje jako vyhledávaný režisér komerčních klipů, reklam a různých reality show. Po původní herecké profesi se mu však asi také trošku stýská, protože se k ní alespoň občas rád vrací. "Jednou s reklamou skončím a vrátím se k filmu, zatím ale musím živit rodinu. Ta je pro mě tím prvním a nejcennějším, co na světě mám," říká otevřeně.