Jindřich Brabec

Skladatel, aranžér, publicista a v mnoha případech i objevitel nových zpěváckých talentů-Jindřich Brabec, pochází z Prahy, kde se 25. května roku 1933. Během svého dětství zažil omezení a ústrky, které s sebou přinášela nacistická německá okupace rozbitého Československa. Jako středoškolský student se již velmi pilně zajímal o hudbu a po maturitě na gymnáziu v roce 1951, absolvoval studium na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor hudební výchova. Od roku 1954 již jako promovaný pedagog. V letech 1954 až 1959 učil na pedagogické škole v Kroměříži hře na piano, vibrafon a dirigování. Později našel uplatnění jako odborný asistent na Pedagogickém institutu v Brandýse nad Labem. Tato skutečnost jej přivedla k tomu, že ještě v letech 1960 až 1963 vystudoval souběžně Vysokou školu pedagogickou. Mimo jiné způsoby, jak zvýšit své hudební vzdělání, zvolil si Jindřich Brabec soukromé studium u Karla Háby u něhož studoval po pět let. Jindřich Brabec byl vždy náročný na rozsah svého hudebního vzdělání, což dosvědčuje skutečnost, že se soukromě v oboru vzdělával i u dalších významných hudebních pedagogů, např.: Františka Bonuše, Eduarda Herzoga, Josefa Plavce, Františka Sýkory nebo také u Felixe Zrna. Po odchodu z Brandýsa nad Labem zakotvil již jako odborný asistent katedry hudební výchovy, na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou vedl v té době Josef Plavec. V průběhu svého působení na této fakultě založil a po dobu čtyř let vedl amatérské divadlo SATURN. Pro tuto scénu psal nejen hudbu, ale i hry a nejrůznější texty. Souběžně se ještě uplatnil jako sbormistr dívčích a ženských sborů. Za povšimnutí stojí i fakt, že Jindřich Brabec se již kolem roku 1948, kdy byl ještě gymnaziálním studentem , objevoval jako hudebník v mnoha v té době známých orchestrech, např. Václava Zelinky, Karla Vacka ml., Ferdinanda Petra a dal. Vedle času věnovaného studiu a přípravy mladých hudebních umělců, složil Jindřich Brabec i několik komorních skladeb a upravoval písně pro mužské a ženské sbory. Často se také stával podle svých časových možností i dopisovatelem, recenzentem nebo i teoretikem v nejrůznějších časopisech nebo odborném tisku. Od roku 1965 do roku 1971 působil jako dramaturg a redaktor Československého rozhlasu a specializoval e na TOČR /Taneční orchestr Československého rozhlasu/ a JOČR /Jazzový orchestr Československého rozhlasu/. Od roku 1971 byl ve svobodném povolání až do roku 1985, kdy se stal dramaturgem televizního septetu a hudebním poradcem televizního baletu. Po roce 1990 byl opět jako hudebník a pedagog ve svobodném povolání. Během šedesátých let minulého století se vypracoval na nejpřednějšího skladatele písňových melodií. Velmi často spolupracoval s textařem Jiřím Apltem. Mezi nejznámější Brabcovy písně patří jistě např.: Malovaný džbánku; Ten chléb je tvůj i můj; Atlantis; Bílý psaní; Jdou panenky travou; V rodném městě; Praha je můj sál; Dej mi lásko naději; Mávej křídly snů; Nech tu lásku spát; Zdá se mi, že sním a mnoho dalších. Jindřich Brabec patřil i k naším velmi pilným muzikálovým autorům. Stále se tomuto hudebnímu odvětví věnoval a z jeho dílny pochází na příklad muzikály: Nejkrásnější válka /1971/, Vzhůru na Madeiru /1973/, Manon/1975/, Sestřičky /1978/, Zvonokosy /1983/ nebo Chlapec s kytarou /1985/ a mnoho dalších. Po celou svou autorskou dráhu spolupracoval Jindřich Brabec s Československou televizí , studio Praha i Ostrava a byl autorem dlouhé řady melodií, které doprovázely televizní a konečně i rozhlasové inscenace, nebo literární pořady, např.: Balada od kolotočů; Dlouhé dny umírání; Manželé hledají byt; Rodiče ke koupi; Tajemný dr. Oxa; Oliver Twist a dal. Společně se Zbyškem Malým se podílel na zdařilých hudebně tématických projektech, za všechny: Děti z konce století; Marné cesty holubů a dal. Své dlouholeté zkušenosti předával také mladým začínajícím autorům i interpretům jako byli např. Miriam Hrušková. Český skladatel, pedagog Jindřich Brabec zemřel v Praze 5. července roku 2001, ve věku 68 let. Erkul