Natalja Sedych

Ruská herečka a tanečnice Natalja Jevgeňjevna Sedych se narodila 10. července 1948 v Moskvě do rodiny inženýrky a vojáka z povolání. Jako čtyřletá sledovala jednoho dne v televizi krasobruslařskou soutěž, která ji velice zaujala. Ihned se rozhodla, že bude také krasobruslařkou. Její rozhodnutí nebylo žádným dětským rozmarem - skutečně dosáhla toho, že byla už v tak útlém věku přijata do oddílu a brzy se o ní mluvilo jako o velkém talentu a nejmladší krasobruslařce v SSSR. Právě na ledě v sobě objevila i značné taneční nadání, které ji nakonec přivedlo až na Choreografickou a baletní školu při Velkém divadle. Před filmovou a televizní kameru ovšem pronikla už dávno předtím - nejprve (jako šestiletá) účinkovala v televizní reklamě, později ve vzdělávacím filmu o francouzštině a roku 1963 si zahrála samu sebe ve snímku ze sportovního prostředí "Volný kop". V patnácti letech nastudovala pro jeden z krasobruslařských festivalů působivou etudu na téma "Umírající labuť", v níž zaujala nejenom odbornou porotu, ale i režiséra Alexandra Rou, který jí obratem ruky nabídl hlavní roli ve své chystané pohádce "Mrazík" (1964). Tak se zrodila její první velká a nikdy nepřekonaná role Nastěnky. Mladičká Natalja sice z toho měla velikou radost, ale samotné natáčení pro ni vůbec nebylo jednoduché - nejenom, že se platonicky zamilovala do svého partnera E. Izotova a do krve se styděla líbat se s ním před kamerou, ale velké problémy měla i např. i při scéně, kdy má, jako hodná a obětavá Nastěnka, skočit za sestrou Marfušou do rybníčka. Voda byla studená a špinavá, plná pijavic... Navíc Natalja musela na nějaký čas přerušit studia na baletní škole, kam právě nastoupila a kde se na to netvářili zrovna příznivě. Ale nakonec všechno překonala a role Nastěnky jí vynesla ohromnou popularitu. Ale život šel dál - Natalia dostudovala a nastoupila do baletního sboru Velkého divadla. Rychle se propracovala na místo přední sólistky a mimo jiné si zatančila i ve svém milovaném "Labutím jezeře". Kromě toho se zpočáku i nadále věnovala filmu - roku 1965 si zahrála pihovatou Moťu ve filmu "Děti Dona Quijota" a v pohádce "Ohněm, vodou a trubkami" (1968) se znovu setkala s Alexandrem Rou. Menší role ztvárnila i ve filmech "Modrý led" (1969), kde se oficiálně rozloučila s krasobruslením, "Láska ke třem pomerančům" (1970), či komedii "Po ulicam komod vodili" (1978). Později ale začala filmové nabídky odmítat (dokonce i ty ze zámoří) a věnovala se výhradně divadelní kariéře. Jako primabalerina Velkého divadla v Moskvě procestovala kus světa, tančila hlavní role v "Louskáčkovi", "Šípkové Růžence" a mnoha dalších baletních dílech. Za svůj největří umělecký úspěch dodnes považuje Kitty v baletu "Anna Karenina", kde byli jejími partnery i takové hvězdy, jako Maja Pliseckaja a Andris Liepa. Po ukončení baletní kariéry přijala Natalja Sedych angažmá v moskevském divadle U Nikitské brány, kde působí dodnes. V osobním životě si ale moc štěstí nevychutnala - v mládí těžce nesla rozvod rodičů, který ji dohnal téměř až k anorexii, a otcův odchod k jiné ženě. Po krátkém románku se slavným, ale značně žárlivým kolegou z divadla se provdala za hudebního skladatele Viktora Lebeděva, se kterým má syna Alexeje. Protože však ona žila v Moskvě a její muž v Leningradu a ani jeden z nich nebyl schopný opustit své bydliště, po deseti letech se jejich "manželství na dálku" nakonec rozpadlo. Velikou ranou pro Natálii bylo i pozdější synovo rozhodnutí žít s otcem a jeho novou rodinou. Postupem doby se Natalja Sedych znovu (byť sporadicky) vrací před filmovou kameru a diváci si mohou její herecké umění vychutnat např. ve filmech "Gambrinus" (1990), "Jsem volný, jsem nikdo" (1994), "Předpověď počasí" (2000), anebo "Nejlepší čas roku" (2007).