Eduard Izotov

Ačkoliv má herec Eduard Konstantinovič Izotov na svém kontě slušnou řádku filmových rolí, pro mnoho diváků (zvláště pak těch českých) asi už navždy zůstane trošku marnivým, leč dobrosrdečným a odvážným Ivánkem z legendární ruské pohádky "Mrazík". Narodil se 11. listopadu 1936 v Bělorusku, kde jeho otec, voják z povolání, sloužil na posádce nedaleko Vitebska. V letech 1954-59 studoval hereckou fakultu Filmové univerzity (VGIK) v Moskvě a po škole nastoupil do angažná ve Státním divadle filmového herce. Všestranně talentovaného mladíka si už během studií všiml režisér Sergej Kazakov, kerý mu svěřil jednu z hlavních rolí svého filmu "V tichu stepi" (1959). Celkem si Eduard Izotov během své 23 let trvající kariéry zahrál ve více než osmdesáti filmech, z nichž největší slávu mu přinesla postava už jmenovaného Ivánka, jemuž se Edik, jak mu všichni říkali, podle slov jeho bývalé ženy, povahově dost podobal. Byl prý stejně milý a usměvavý, ale také trochu líný a sebestředný. Kromě této role jej diváci (i ti naši) mohli vidět jako pionýrského vedoucího Kolku v dětském dramatu "Ahoj, děti!", Hitlerova pobočníka v seriálu "17. zastavení jara", anebo jako poručíka Aljošu Beresta v Ozerově válečné epopeji "Osvobození". Menší role ztvárnil např. také v pohádce "Ohněm, vodou a měděnými trubkami", čtyřdílném seriálu "Štít a meč", válečném dramatu "V týlu nepřítele" a mnoha dalších. Při natáčení mu často byla partnerkou jeho manželka Inge Budkevič, se kterou se tajně oženil už na studiích. Tajně proto, že jeho matka pro něj měla vyhlédnutou "lepší partii" - dceru generála. Se synovou volbou se nikdy nesmířila a nic na tom nezměnilo ani narození vnučky Veroniky (1960), rovněž budoucí herečky. Přesto spolu manželé Izotovi prožili dlouhých 20 let ,i když poslední roky jejich soužití se nesly spíše ve formální rovině Ačkoliv po rozvodu oba brzy vstoupili do nových svazků, zůstali dobrými přáteli a každoročně se scházeli k oslavě dceřiných narozenin. O to víc šokovala roku 1983 Inge nenadálá zpráva o Eduardově zatčení - protože si se svojí novou partnerkou Irinou chtěli koupit parcelu na domek, pokusil se Izotov vyměnit načerno nějaké zlaté mince z Irinina dědictví za dolary. Svoje služby mu k tomu nabídl bývalý Irinin muž, který však na schůzku pozval policii. U soudu herci nepomohla ani petice, organizovaná jeho bývalou ženou a jejím manželem, režisérem Igorem Mastjuginem. Přesto se jeho kolegům podařilo alespoň to, že tři roky odnětí svobody, které E. Izotov nakonec "vyfasoval", mohl strávit v Moskvě, kde jej Inge s Veronikou pravidelně navštěvovaly a snažily se mu všemožně přilepšovat. Herec však vězeňské prostředí snášel velice špatně, propadal záchvatům sebelítosti a deprese, z nichž jej nedokázala vyburcovat ani zpráva o narození vnučky Diny. Po propuštění byla z kdysi mohutného a veselého chlapa tělesná i duševní troska - nejenže se mu během vězení rozpadl vztah s Irinou, ale i finančně zůstal doslova na mizině. Navíc rychle za sebou prodělal několik záchvatů mrtvice, měl problémy s pamětí, trápily ho žaludeční vředy a po komplikované zlomenině nohy zůstal upoután na invalidní vozík. Roku 1999 byl Eduardu Izotovi udělen titul Zasloužilého umělce, ale k herectví se už vrátit nemohl. Několik posledních let strávil na psychiatrické klinice a ke konci života už nikoho nepoznával. Smrt, která si pro populárního umělce přišla 8. března 2003, tak byla jen milostrdným vysvobozením...