Jurij Norštejn

Jurij Borisovič Norštejn patří ke skromným mistrům světové animace, jejichž tvorba hovoří sama za sebe. Do jeho filmů se promítla nejen jeho životní zkušenost, ale zkušenosti celé rodiny i celé ruské společnosti během dvacátého století. V hraném filmu - na rozdíl od animovaného filmu - nejsou jiné reálnosti podmíněny prvotním obrazovým znakem. Animovaný film se vyznačuje jako obrazový znak a při Norštejnových znalostech světového malířství se tomu nelze divit, jeho rozbor obrazů Andreje Rubleva je fascinující, jako je vizuální zobrazení, které nalezneme jak u filmů Tarkovského, tak i u Norštejna. Oba mají básnické vidění světa v hledání v zapečetěném čase. K hlavním rysům filmové tvorby J.B. Norštejna patří umožnění spoluúčasti diváka na zprostředkování světa okolo nás, který žije ve světě animace svým životem. Jak sám uvedl: „U animace je jedna základní výhoda, není to fyziologie samotné hmoty, fyziologie reálného světa, jsou v ní obrazové prostředky, které nám umožnují přiblížit se na dosah, ale nepřekračovat mez a vracet se zpátky". Filmy jsou vystavěny jako miniatura - resp. filozofické zamyšlení o životě člověka - zde jde o autorský film. Animace je utvářena mnohavrstevnatostí prokládání obrazů, kde se začíná od nejmenšího detailu - např. očí, přes měnící se mimiku tváře až po dotvoření jednotlivých epizod v celistvou koláž. Výsledkem je bezesporu geniální dílo... Počátky příběhu jednoho animátora Prvním filmem, kterým debutoval Jurij Borisovič Norštejn, byl film „25-e, pervyj děň“, který vznikl v roce 1967. Se svým debutem tehdy těžce narazil u vedení studia Sojuzmultfilm. Film byl shledán nežádoucím z hlediska ideových důvodů - poukazoval na odkaz evropské a ruské výtvarné avantgardy a bylo v nich použito obrazů Chagalla a jiných výtvarníků včetně Majakovského citátů. Vůbec rok 1967 byl pro tehdejší kinematografii zajímavý - Tarkovskij dotáčel Rubleva a Vladimir Vysockij si zahrál hlavní roli v filmu „Intervence“. Tarkovského i Norštejna od počátku spojoval velký zájem o ruskou malbu ikon, jejímž výrazným představitelem byl právě Rublev. Tento zájem Borise Norštejna se projevil už u druhém filmu „Bitva u Cherženca".