Robert Wiene

Narozen 16.11.1873 v Breslau (dnes Vratislav v Polsku) jako prvorozený syn v rodině saského dvorního herce Carla Wieneho, původem z Čech. Některé zdroje uvádějí také - pravděpodobně chybně - jako místo narození R. Wieneho německé Drážďany. Od r. 1894 studoval práva na univerzitě v Berlíně, ve studiu později pokračoval ve Vídni. Divadlu se začal věnovat v r. 1908. Byl nejprve hercem v Drážďanech, od r.1912 působil jako dramaturg Lessingova divadla v Berlíně a divadelní režisér. Jeho prvním filmovým počinem byl krátký snímek natočený v roce 1912 pod názvem Die Waffen der Jugend (Zbraně mládí). Svůj zájem o kriminální a fantaskní příběhy se v něm probudil během jeho působení pro společnost Messter Film. Zde pracoval i v průběhu první světové války a seznámil se s W.Turszinskym. Roku 1914 napsal scénaře pro své první filmy, Der Stolz der Firma a Arme Marie. O dva roky později ve spolupráci s Fromontem jr. –Rieslerem sen. natočil film podle předlohy A. Daudeta s E. Janningsem v hlavní roli. Mezi finančně úspěšné filmy,natočené mezi lety 1916-1919, patří snímek Milionářka (Millionenerbin) s Henny Porten. Nejslavnějším Wieneho dílem je nepochybně expresionistický film Kabinet dr. Caligariho s Wernerem Kraussem a Conradem Veidtem, který měl původně režírovat Fritz Lang. Tématika i zpracování tohoto filmu je typické pro německou filmovou tvorbu z doby sociálních i hospodářských nepokojů, probíhajících během prvních poválečných let. Toto období významně ovlivnilo celou jednu generaci německých filmových tvůrců. Následující snímky - expresionistický film Genuine z r. 1920 a o dva roky později Raskolnikov, natočený podle motivu románu Zločin a trest, nedokázaly překonat úspěch Kabinetu doktora Caligariho. Téhož roku Wiene natočil film o životě Ježíše Krista s názvem Král Nazaretský (I. N. R. I.) do něhož obsadil G. Chmaru, A. Nielsenovou a W. Krausse. V r. 1924 následoval snímek Orlakovy ruce, fantastický kriminální příběh s C. Veidtem. Roku 1926 Wiene natočil veselohru Hraběnka z Modes Robes (Trude, die Sechzehnjährige). Ve Vídni režíroval podle opery Richarda Strausse Růžového kavalíra (Der Rosenkavalier) s Paulem Hartmannem, 1927 ve Francii Vévodkyni z Folies-Bergère (La Duchesse de Folies-Bergère). V r. 1928 vznikly snímky Umírající labuť (Die berühmte Frau) a Žena na skřipci (Die Frau auf der Folter), oba s Lili Damitovou. Kriminální drama S vyloučením veřejnosti (Mit Ausschluss der Öffentlichkeit) s Wernerem Kraussem a společenskou komedii Manželé paní Leontýny (Leontines Ehemänner) Wiene natočil v r.1929. Prvním filmem, který byl doprovázen zvukem byl Dvojí život (Der Andere) s Fritzem Kortnerem a Heinrichem Georgem z roku 1930. 1932 se ujal režie snímku Panika v Chicagu (Panik in Chicago) s O. Čechovou a dobrodružného filmu Tajfun s V. Inkižinovem a L. Haidovou. Doba vzestupu nacismu nebyla pro jeho tvorbu příznivá, a proto odjel do Londýna. Zde se však dlouho nedokázal uplatnit, následekem čehož svůj další a poslední film Ultimatum začal točit teprve roku 1938 ve Francii. Dokončení tohoto snímku však zabránila jeho náhlá smrt v 17.7.1938. Rakovině podlehl v Paříži, kde je také pochován. Dokončení dramatu připadlo režisérovi Robertu Siodmakovi.