Lucien Coëdel

Francouzský herec Lucien Coëdel byl oblíbeným představitelem vedlejších rolí filmů třicátých a čtyřicátých let, jeho uměleckou dráhu ale ukončila předčasná smrt, která dodnes nebyla uspokojivě vysvětlena. Lucien Coëdel se narodil v Paříži do chudé dělnické rodiny, ve čtrnácti letech začal pracovat v chemické továrně, ve volných chvílích se věnoval především četbě, zvláštní zálibu našel v divadelních textech. Později se vypracoval na pojišťovacího agenta, stále jej ale lákalo divadlo, nakonec počátkem dvacátých let začal studovat herectví. Zhruba od roku 1925 hrál Lucien Coëdel v různých pařížských divadlech, na své konto nakonec nastřádal přes stovku divadelních rolí různých charakterů. Několik let byl jako divadelní herec angažován také v Kanadě. Se světem filmu byl poprvé konfrontován až v roce 1935, debutoval menší rolí v historickém filmu LUKRÉCIA BORGIA (Lucrece Borgia, 1935). I když byl uznávaným a talentovaným hercem, před kamerou se prosazoval jen pomalu a zatím v malých rolích. Coëdelovy herecké schopnosti byly využity plně až v období německé okupace, kdy odehrál řadu velkých rolí, měl navíc štěstí na dobré režiséry a kvalitní filmy. Několikrát jej ke spolupráci přizval Christian-Jaque, důležitou roli kapitána obchodní lodi hrál například v tragickém příběhu POLICIE HLÁSÍ (Voyage sans espoir, 1943), který byl tehdy uveden i v našich kinech. V tomto filmu se Coëdel setkal s Jeanem Maraisem, s nímž pak hrál i v dalších filmech Christiana-Jaque (TAJNOSTI PAŘÍŽE – Les mysteres de Paris, 1943; CARMEN, 1945). Jednu z hlavních rolí hrál také v adaptaci Dostojevského románu IDIOT (L´idiot, 1946) v režii Georgese Lampina. Za války započatá spolupráce s režisérem André Cayattem vyvrcholila později s filmem ROGER LA HONTE (1946) natočeného na základě oblíbené literární předlohy. Tady hrál Lucien Coëdel svou jedinou hlavní roli továrníka Rogera Laroque neprávem odsouzeného za vraždu. V roce 1946 patřil tento titul ke komerčně nejúspěšnějším francouzským filmům. Další velkou rolí policejního ředitele ve filmovém zpracování Stendhalova románu VĚZNICE PARMSKÁ (La chartreuse de Parme, 1947) pověřil Coëdela opět Christian-Jaque. Ze soukromí Luciena Coëdela uveďme fakt, že jeho manželkou byla herečka Lolita de Silva, známá z vedlejších rolí několika historických filmů padesátých let. Po dokončení filmu LA CARCASSE ET TORD-COU (1947, hrál zde opět jednu z hlavních rolí) cestoval Lucien Coëdel s dalšími zúčastněnými herci vlakem z Burgundska do Paříže. V noci z 27. na 28. září 1947 odešel na toaletu, ale když se dlouho nevracel a ve vlaku nikde nebyl, herec Louis Seigner nechal zastavit vlakovou soupravu. Coëdelovo znetvořené tělo bylo nalezeno v tunelu nedaleko města Blaisy-Haut. Nejpravděpodobnější verze jeho tragické smrti je taková, že v chodbičce vlaku byly otevřené dveře a po vjezdu do tunelu byl Coëdel vytažen z vlaku vzduchovým podtlakem. Objevily se i spekulace o sebevraždě nebo vraždě, nic z toho ale nebylo potvrzeno a jeho nečekaná smrt ve 48 letech byla uzavřena jako nešťastná náhoda.