Michel Duchaussoy

Herec Michel Duchaussoy se v posledních letech i přes pokročilý věk objevuje v několika filmech ročně, zatímco dříve se před kamerou vyskytoval jen výjimečně, což je úděl společný prakticky všem osobnostem spojeným s nejprestižnější divadelní scénou ve Francii, Comédie Française. Duchaussoy se narodil ve Valenciennes v severní Francii, původně studoval v Lille nedaleko od svého rodiště, umělecké zájmy jej nakonec přivedly na Národní konzervatoř dramatického umění v Paříži, kde dokončil studium s první cenou v oboru klasické i moderní komedie. Ještě před dokončením studií se mihnul před kamerou v koprodukčním válečném velkofilmu NEJDELŠÍ DEN (The Longest Day, 1962), poté začal spolupracovat s televizí, první významnější roli dostal ve filmu STŘELNICE (Jeu de massacre, 1967). Hned po dokončení konzervatoře byl Michel Duchaussoy angažován do Comédie Française, v jejímž svazku setrval dvacet let (1964-1984). Zazářil především v klasických Molierových hrách (Zdravý nemocný, Měšťák šlechticem, Scapinova šibalství), cizí mu nebyly ani frašky z 19. století (hrál v díle G. Feydeaua nebo E. Labiche), velké herecké příležitosti mu přinesly také Shakespearův Richard III. nebo Dostojevského Zločin a trest. Zatímco divadlo mu nabízelo velké úkoly ve francouzské i světové klasice, s filmem se Duchaussoy setkával především díky jednomu z tvůrců nové vlny, Claudu Chabrolovi. Velké role hrál v jeho filmech NEVĚRNÁ ŽENA (La femme infidéle, 1969), BESTIE MUSÍ ZEMŘÍT (Que la bete emure, 1969) nebo ROZTRŽKA (La rupture, 1971). Dalším režisérem, s nímž herec v té době spolupracoval, byl Alain Jessua (LÉČBA ŠOKEM – Traitement de choc, 1973). Menšími rolemi v různých žánrech přispěl Duchaussoy i do filmů dobře známých také českým divákům (NÁVRAT VELKÉHO BLONDÝNA – Le retour du grand blond, 1974). Pokračoval také ve spolupráci s televizí, kde hrál v adaptacích divadelních her, ale i v populárních seriálech. V roce 1984 opustil Michel Duchaussoy stálé angažmá v Comédie Française a byl zde jmenován čestným členem. Již od sedmdesátých let ale spolupracoval také s jinými divadly, v osmdesátých letech hrál například v Théâtre des Célestins. V letech 1993 a 1996 byl dvakrát nominován na prestižní Molierovu cenu, v roce 2003 ji nakonec získal za vedlejší roli v Racinově hře Faidra. Jeho spolupráci s filmovou kamerou osmdesátých let reprezentuje nejlépe spojení s režisérem Alainem Corneau (PEVNOST SAGANNE – La Fort Saganne, 1984) nebo Bertrandem Tavernierem (ŽIVOT A NIC JINÉHO – La vie et rien d'autre, 1989). Za film režiséra Louisa Mallé MILOU V MÁJI (Milou en mai, 1990) získal nominaci na Cézara za vedlejší roli. Ve filmu oscarového režiséra Costa-Gavrase AMEN (2002) hrál Duchaussoy poměrně velkou postavu kardinála, z jeho další filmografie připomeňme gangsterku VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č. 1 (L´instinct de mort, 2008), kde ztvárnil postavu otce hlavního hrdiny. Velkou roli mu přinesl také film MATKY A DCERY (Meres et filles, 2009), v našich kinech se s ním diváci mohli setkat také v dětském snímku MIKULÁŠOVY PATÁLIE (Le petit Nicolas, 2009), mezitím Duchaussoy hrál i v řadě seriálů, které uvedly naše televize.