Irene von Meyendorff

Irene von Meyendorff, Irene Isabella Margarethe Paulina Caecilia Freiin von Meyendorff, se narodila na carské Rusi, v nynějším Estonsku v Tallinu, dne 6. 6.1916, jako nejstarší dítě německo-baltských šlechtických rodičů. Dá se říci, že ona jako šlechtična žila v naprosto jiných dimenzích, a asi si nikdy nepředstavovala, že se z ní jednou stane řízením osudu – mimo jiné i filmová herečka. Když vypukla ruská revoluce, rodina uprchla do Německa, ale právě zde se Irenina naprosto nekonvenční matka Elisabeth odpoutala od dětí i manžela, a vrhla se do víru života v divadelních kruzích. Irena v Berlíně soukromě studovala filmový střih, a v roce 1930 začala pracovat u společnosti – ateliéry Ufa v Babelsbergu. Jenomže tuto mladou, krásnou chladnou, vznešenou a dech beroucí blondýnu si vyhlédl jako ideál nové filmové hvězdy Alfred Hitchcock. Když se poprvé objevila na plátnech, její výkon ve filmu byl bohužel jen podprůměrný, a nedostálo se tak velice nabubřelé reklamě, že se zrodila nová světová hvězda, i přes Irenin vysloveně půvabný zevnějšek. Nicméně později se skutečně podařilo to, v co nevěřila ani sama baronesa Irena. Uvolnila se, a hrála přirozeněji od filmu k filmu. Nejlépe vynikala v příjemných, společensky laděných snímcích jako byly - Die letzten Vier von Santa Cruz, Wir tanzen um die Welt, Eva Leinen aus Irland oba 1939, Zwei Frauen – Dvě ženy – role Evy von Barkow, Casanova heiratet, Frau Luna, Was geshach in dieser Nacht, Johann 1943, Malá letní melodie – Eine kleine Sommermelodie, Philharmoniker oba 1944, Případ Mollander – Fall Mollander, a 1945 si zahrála královsky královnu v Colbergovi. Z jejich hereckých výkonů na plátnech kin byla nejlépe ohodnocena kritikou - dcera patriciů Octavia Froben ve filmu z roku 1944 - Opfergang, v režii Veita Harlana. Irena Meyendorff nikdy nesympatizovala s nacistickým režimem. Její první manžel - Dr. Heinz Zahler byl v představenstvu náboženské antinacistické buržoazní skupiny, měli spolu syna Andrease. Její krása však přilákala ministra propagandy Josefa Goebbelse – kterému se neřeklo za zády jinak, než : ….“starý, nadržený kozel“…německy to znělo obzvlášť vznešeně – „von Bock Babelsberg“, který jí začal obtěžovat svými „pozornostmi“, takže mu prý velmi drsně sdělila, že : …. Kdyby se jí dotkl, musela by degradovat sebe samu…. Po válce už hrála jen v menších rolích německého filmu – Mozart story, Einmales der Ehe, Der Letter aus Dingsda, Die Freundin meines Mannes, na řadu přichází i TV tvorba – Das Paradies, Jackanory 5 epizod, v roce 1968 je přizvána do mezinárodního filmového, kostýmního, historického projektu za mezinárodní herecké účasti – Mayerling, kde ztvárnila kontessu Stockau, a hraje i v Itálii v - Il gesto z roku 1973. V roce 1961 se setkala s anglickým hercem James Robertson Justice, a zamilovala se do něj, a s druhým manželem Pitem Severinem, novinářem z Hamburku, se rozvedla a odjela za Jamesem Robertsonem Justice do Anglie. Za Justice se provdala až tak říkajíc na smrtelné posteli v roce 1975, kdy se o něj poslední léta trpělivě starala. Poté se provdala za dlouholetého přítele, milionáře a filantropa Tomyho - Keitha Bromleye, a spolu se pak mimo jiné plavili po oceánu i v jejím pokročilém věku 70ti let. Irene Meyendorff zemřela 28. 9. 2001 v Hampshire v Anglii ve věku 85 let. Marta Holubová-clara.bow