Imanol Arias

Divadlu se začal věnovat už na univerzitě v Eibaru, kde vystudoval technologické inženýrství. Poté se připojil k nezávislému divadelnímu souboru Narrasko Zezen. V letech 1975 - 78 získal odbornou hereckou pohybovou a hlasovou průpravu v madrické škole dramatického umění a v roce 1979 se stal členem nově vzniklého Národního dramatického centra, kde hned v první sezóně byl obsazován do hlavních rolí ve hrách Portét dámy s psíčkem a Kuřecí polévka s kroupami. V roce 1980 založil vlastní divadelní skupinu se kterou pod vedením Davida Perryho nastudoval Shakespearovou hru Sen noci svatojánské. Od konce 70. let se začal uplatňovat v TV a ve filmu, kde na sebe upozornil rolí mladého aristokrata Leonarda, o jehož tragické lásce ke krásné mulatce pojednává filmový přepis románové fresky Cirilla Villaverdeho - Cecilie. Během 80. let se stal jedním z nejpopulárnějších španělských herců díky rolím nešťastně zamilovaných mladých mužů, kteří zápasí s předsudky a nepřízní osudu v dobách mocenského útlaku; katolického kněze, popraveného se svojí milou, za to, že se naplno oddali svým citům v argentýnském filmu natočeného podle skutečné události z doby 19. století Camilla (1984); mladého lékaře Pedra odsouzeného pro ilegální potrat se smrtelnými následky Čas ticha (1985). V San Sebastianu 1987 byl oceněn za roli legendárního trestance a dobrodruha, cikánského původu jemuž se dařilo utíkat z vězení za éry generála Franka, v dobrodružné komedii El Lute, jdi nebo chcípni. Po úspěchu filmu, po roce natočil pokračování. Hlavní roli válečného reportéra v Bosně Mikela vytvořil v politickém dramatu Území Komančů. V letech 2001 - 2009 se objevoval v TV seriálu Cuéntame. Dále, kde hrál: Bílá válka (1989), Sladké a smyslné léto (1993), Květ mého tajemství (1995), Ilona, přichází s deštěm (1996), Cesta do Santiága (1999), Hlas jeho pána (2000), Surovci (2001), Laura (2004), Busco (2006), Nocturna (2007), Pájaros de papel (2010).