Philippe Agostini

Významný francouzský kameraman, ale také příležitostný režisér a scénárista Philippe Agostini pocházel z Paříže. Od dětství obdivoval svět filmu a prošel vzděláním ve filmové škole École Nationale Supérieure Louis Lumiere, která byla založena v roce 1926. Počátkem třicátých let začal pracovat jako asistent kamery pod vedením již zkušených tvůrců jako byl Armand Thirard, Michel Kelber nebo Georges Perinal. Podílel se například na mezinárodně oceněném snímku JEJÍ PRVNÍ PLES (Un carnet de bal, 1937). V průběhu druhé světové války pracoval Agostini jako kameraman pro armádu, v této době byl také poprvé samostatným kameramanem u krátkého filmu POCTA BIZETOVI (Hommage a Bizet, 1943). Vzápětí nasnímal jeden z nejlepších filmů z doby okupace DOUCE SE NEVRACÍ (Douce, 1943) režiséra Clauda Autant-Lary. S ním pak pracoval na filmu SYLVIE A FANTOM (Sylvie et le fantome, 1945), po válce navázal pracovní kontakty s významným režisérem Robertem Bressonem a natočil s ním film DÁMY Z BULOŇSKÉHO LESÍKA (Les Dames du Bois de Boulogne, 1945). Jako samostatný kameraman se Philippe Agostini brzy propracoval k vlastnímu osobitému stylu, který pomáhal k úspěchům řady poválečných filmů francouzské kinematografie. Film BÍLÉ KAMAŠE (Pattes blanches, 1949) mu vynesl cenu za nejlepší kameru na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu. V padesátých letech stál za kamerou u několika hodnotných historických filmů, například ve spolupráci s režisérem Sachou Guitrym – KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1955). Za zmínku stojí i jeho práce pro dokument a s režisérem Louisem Malle a slavným oceánografem J. Y. Cousteauem natočil film SVĚT TICHA (Le monde du silence, 1956). Koncem padesátých let opustil Agostini svou původní profesi a pokusil se prosadit jako režisér a scénárista, i když v těchto profesích neměl zdaleka takové úspěchy. Z jeho realizací stojí za zmínku historické drama ROZHOVORY KARMELITEK (Le dialogue des Carmélites, 1960) s Jeanne Moreau v hlavní roli. Film získal ocenění za kameru ve Španělsku, kameramanem byl ale André Bac. K dalšímu vlastnímu filmu SETKÁNÍ (Rencontres, 1962) napsal scénář spolu se svou manželkou Odette Joyeux. Posledním režijním pokusem v oblasti celovečerních filmů byl zapomenutý snímek KUŘECÍ POLÉVKA (La soupe aux poulets, 1963), později pak natočil pro televizi několik seriálů. Philippe Agostini byl dvakrát ženatý, z prvního manželství měl dva syny – Clauda Agostiniho a Yvese Agostiniho, kteří se taktéž úspěšně věnují filmové kameře. Podruhé se Philippe Agostini oženil v roce 1958 se slavnou herečkou Odette Joyeux (1914-2000). Philippe Agostini zemřel v Paříži 20. října 2001 ve věku 91 let.