Karel Čapek

Řekne-li se "český prozaik", první, co se většině lidí vybaví, je jméno Karel Čapek, stejně tak je pevně spojován s prvorepublikovou kulturou vůbec a všehovšudy je známým pilířem demokracie. Narodil se do rodiny lékaře v jeho jménem proslulý Malých Svatoňovicích, základní školu vychodil v Úpici a gymnázium v Hradci Králové. Do roku 1909 studoval na Univerzitě Karlově filozofii, dějiny výtvarného umění, estetiku, anglickou, německou i francouzskou filologii. O rok později se zapsal na univerzitě v Berlíně a v následujícím roce na Sorboně. Roku 1915 se stal doktorem filozofie na UK. Je tedy očividné, že k umu a jakési moudrosti nepřišel jako slepý k houslím náhlým osvícení, ale naopak dlouholetou a pilnou prácí - a ve stejném duchu se nese i jeho další život. Na prvním díle spolupracoval se svým bratrem Josefem, jednalo se o sbírku povídek, v nichž už jsou často patrné všechny rysy Čapkových děl - okouzlení pokrokem, ale zároveň varování před ním a především varování před pádem vratké demokracie. Následně vstupuje do Národních listů jako redaktor a vydává vlastní sbírku Boží muka. Z Národních listů později odchází a spisuje filozofické dílo Pragmatismus, čili filozofie praktického života, kde ukazuje, kam se filozoficky řadí. V roce 1920 se poprvé setkává s Olgou Scheinpflugovou, kterou si bere ale až o patnáct let později. Zatím však píše s Josefem hry jako Loupežník nebo R. U. R. V druhé byl nejen vymyšlen Josefem pojem robot, ale hlavně nahlížíme na nesmrtelnost lidské rasy, která nemusí zákonitě být lidská - téma takřka stejné, jaké později řešil Phillip K. Dick. O rok později je seznám s T. G. Masarykem, ke kterému chová velkou úctu. Píše další sbírku, Trapné povídky, po cestách po Itálii také Italské listy. O rok později píše dílo Krakatit, kde opět varuje, že vývoj techniky je rychlejší než vývoj morálky a během pobytu v Anglii tvoří Anglické listy. Po návratu spisuje na náměty pátečnických setkání Hovory s TGM, které s prezidentem sám konzultoval. Roku 1931 píše s Josefem Devatero pohádek, cestuje po Holandsku a vydává Zoón politikon čili O věcech obecných. V následujícím roce vydává svou slavnou noetickou trilogii Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, kde se zabývá otázkou poznatelnosti pravdy. Mezitím ještě vydává fotoknihu Dášeňka čili život štěněte. Své největší knihy a hry píše na sklonku života; od roku 1936 vzniká Válka s mloky, Cesta na sever a Bílá nemoc. Vesměs varuje proti zfanatizování a moci - jak ostatně již doba kázala. V dramatu Matka však nakonci zdůrazňuje i důležitost bojovat proti násilí. Zemřel při zhoršeném stavu a pronásledován mnoha svými odpůrci. Zbylo po něm velmi obsáhlé, ale hlavně lidské dílo.