Tina Pica

Italská herečka Tina Pica se od mládí věnovala hlavně divadlu, teprve v závěrečné fázi své kariéry odehrála několik desítek vedlejších i několik hlavních rolí ve filmu. Pocházela z Neapole a její vlastní jméno bylo Concetta Annunziata Pica. V rodné Neapoli také začínala s divadlem a připojila se ke společnosti slavné trojice sourozenců de Filippo. S filmem přišla do kontaktů poprvé ještě v němé éře za první světové války, kdy ji do svých dvou filmů obsadila první italská režisérka Elvira Notari. K práci pro film se Tina Pica vrátila až ve třicátých letech, ovšem zatím jen sporadicky. Díky sourozencům Eduardovi a Peppinovi de Filippo se spolu s nimi objevila v Cameriniho filmu TŘÍROHÝ KLOBOUK (Il cappello a tre punte, 1934). S de Filippovými pak hrála ještě v komedii MARKÝZ RUVOLO (Il marchese di Ruvolito, 1939. Po válce hrála v dramatu ZTRACENI VE TMĚ (Sperduti nel buio, 1947) a teprve tehdy začala její plodná aktivita před kamerou. Stala se vyhledávanou představitelkou vedlejších postav prostých žen z jižní Itálie s patřičnou dávkou humoru. Střídala role hašteřivých venkovanek i upjatých tetiček a nejvíce ji proslavila postava hospodyně Caramelly v trojici legendárních komedií CHLÉB, LÁSKA A FANTAZIE (Pane, amore a fantasia, 1953), CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST (Pane, amore e gelosia, 1954) a CHLÉB, LÁSKA A… (Pane, amore e…, 1955). Za druhý jmenovaný film ji v této roli odměnil Italský syndikát filmových novinářů Stříbrnou stuhou za nejlepší herecký výkon ve vedlejší úloze. V této době byla Tina Pica velmi vytíženou filmovou herečkou a točila několikrát ročně, dočkala se i několika titulních rolí (PŘIJEDE TETA Z AMERIKY – Arriva la zia d´America, 1956; BABIČKA SABELLA – La nonna Sabella, 1957). Velkými hereckými úkoly v nenáročných komediích ji pověřoval především režisér Roberto Bianchi Montero, dostala ale i příležitost pracovat s nejvýznamnějšími osobnostmi italské kinematografie. V režii Luigi Zampy se objevila v dramatu PROCES PROTI MĚSTU (Processo alla citta, 1954), diváci si jí pamatují také díky de Sicově povídkovému filmu ZLATO NEAPOLE (L´oro di Napoli, 1954). Tina Pica natočila více než šedesát filmů a svou hereckou kariéru uzavřela důstojně nevelkou rolí babičky v jednom z nejslavnějších počinů italské poválečné kinematografie VČERA, DNES A ZÍTRA (Ieri, oggi, domani, 1963). Tina Pica zemřela v Neapoli 16. července 1968 ve věku 84 let.