Edith Scob

Francouzskou herečku Edith Scob proslavila především role zohavené dívky hned v počátku její kariéry ve filmu OČI BEZ TVÁŘE (Les yeux sans visage, 1960), dnes má ale na svém kontě bohatou tvorbu nejen ve filmu, ale i v televizi a divadle. Edith Scob se sice narodila v Paříži, ale má slovanský původ, pochází z početné ruské emigrace usazené po bolševické revoluci v Rusku ve Francii, její dědeček byl generálem carské armády a její skutečné jméno zní Edith Helena Wladimirovna Scobeltzine (respektive Skobelcyn). Studovala literaturu a absolvovala též kurzy herectví, první epizodní roli jí přinesl film MUŽ V NEPROMOKAVÉM PLÁŠTI (Ľhomme a impermeable, 1956), koncem padesátých let začala hrát také divadlo a objevovala se na scénách Théâtre de ľAthénée nebo Comédie des Champs Elysées. Osudové pro ni bylo setkání s režisérem Georgesem Franju, který ji poprvé obsadil do svého filmu HLAVOU PROTI ZDEM (La tete contre les murs, 1959), nedlouho nato jí pak nabídl velkou roli dívky Christiane se znetvořenou tváří v mysteriózním dramatu OČI BEZ TVÁŘE (Les yeux sans visage, 1960). Stejný režisér pak nadějnou herečku angažoval i do svých dalších filmů a Edith Scob hrála v jeho zajímavých počinech JUDEX (1963) nebo TOMÁŠ LHÁŘ (Thomas ľimposteur, 1965). Navázala spolupráci i s dalšími režiséry (Julien Duvivier, Denys de La Patelliere, hrála také v Bunuelově MLÉČNÉ DRÁZE (La voie lactée, 1969). Zatímco film poskytoval Edith Scob příležitosti především v úlohách duševně narušených dívek a žen, širší spektrum charakterů jí nabídlo divadlo. Účinkovala na jevišti Théâtre des Mathurins a dalších pařížských scénách, pravidelně vystupovala také na slavném divadelním festivalu v Avignonu. Počátkem 60. let začala točit i pro televizi a za zmínku stojí především titulní role Johanky z Arku ve filmu JEANNE NA HRANICI (Jeanne au bucher, 1960). Kromě standardních divadelních scén se Edith Scob začala aktivně věnovat experimentálnímu divadlu a se svým manželem Georgesem Aphergisem (*1945), skladatelem řeckého původu, založila hudebně zaměřené divadelní studio ATEM (Atelier de théâtre et musique). Větší aktivity v divadle vedly Edith Scob k omezení práce pro film a v průběhu sedmdesátých let se před kamerou vyskytovala jen výjimečně, vidět jsme ji ale mohli v menších rolích ve filmech s Annie Girardot, například PROŽÍT SI SVÉ PEKLO (A chacun son enfer, 1977). Teprve v devadesátých letech začala točit častěji, připomeňme její větší kreace ve filmech SNÍT MŮŽEME VŽDYCKY (On peut toujours rever, 1991) nebo ČAS ZNOVU NALEZENÝ (Le temps retrouvé, 1998), následně se objevila v mezinárodně úspěšných projektech FANTOM PAŘÍŽE (Vidocq, 2001) nebo BRATRSTVO VLKŮ – HON NA BESTII (Le pacte des loups, 2001). Její nedávné vystoupení ve filmu LETNÍ ČAS (Ľheure ďété, 2008) jí vyneslo nominaci na Cézara pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. V posledních letech hrála také v několika kriminálních seriálech.