Paul Müller

Herec Paul Müller, původem ze Švýcarska, začínal ve Francii, později se prosadil v italské kinematografii, díky účasti v řadě mezinárodních produkcí jej znají i čeští diváci. Narodil se jako Paul Konrad Muller ve švýcarském Neuchâtelu, za druhé světové války odešel do Paříže, kde studoval herectví na Národní konzervatoři dramatických umění. Za války se začal uplatňovat jako divadelní herec menších rolí například v Théâtre Pigalle nebo Théâtre des Ambassadeurs. Konec druhé světové války strávil Paul Müller v aktivní vojenské službě, zúčastnil se závěrečných bojových akcí ve Francouzské Indočíně, kde setrval do roku 1946. Tady také prodělal malárii a od té doby neslyší na levé ucho. Po návratu do Francie znovu hrál divadlo, nejen v Paříži, zúčastnil se také četných zájezdových představení. Koncem 40. let se začal prosazovat jako filmový herec v Itálii, poprvé tu hrál císařského místodržitele Gesslera ve filmu VILÉM TELL (Guglielmo Tell, 1948), hlavní mužskou roli dostal také v historickém dramatu POHŘBENA ZAŽIVA (La sepolta viva, 1948), zviditelnil se i díky mezinárodně obsazenému antickému dramatu FABIOLA (1949). V Itálii se brzy stal vyhledávaným představitelem záporných postav, úlohy řadových gangsterů v často průměrných kriminálkách střídal se středně velkými rolemi protivníků hlavních hrdinů v historických a dobrodružných filmech. V 50. a 60. letech točil několik filmů ročně, kromě Itálie také v Německu, příležitostně se vracel i do Francie (DOBRODRUŽSTVÍ ARSENE LUPINA - Les aventures d'Arsene Lupin, 1957; V PLNÉM SLUNCI - Plein soleil, 1960). Bohaté uplatnění mu nabídl dobově oblíbený žánr sandálu a meče, připomeňme alespoň roli vůdce otroků ve filmu VE JMÉNU ŘÍMA (Nel segno di Roma, 1961), v menších výstupech se objevil i v hodnotnějších titulech jako BARABÁŠ (Barabba, 1961) nebo PILÁT PONTSKÝ (Ponzio Pilato, 1962). Často hrál také v amerických filmech natáčených v Evropě, ztvárnil například francouzského velvyslance v životopisném snímku NAHÁ MAJA (The Naked Maja, 1958) nebo německé důstojníky ve filmech NEPŘÁTELSKÝ GENERÁL (The Enemy General, 1960) a VON RYANŮV EXPRES (Von Ryan's Express, 1965). Výjimečně dostal příležitost i v komediálním žánru a jako papež se objevil ve filmu SOUDRUH DON CAMILLO (Il compagno Don Camillo, 1965). Z početné účasti v dobrodružném žánru můžeme připomenout také maltézského rytíře, k němuž upne své naděje Michele Mercier ve filmu NEZKROTNÁ ANGELIKA (L'indomptable Angélique, 1967). V polovině 60. let se Paul Müller poprvé setkal s žánrem hororů (MILOVNÍCI POSMRTNÉHO ŽIVOTA - Amanti d'oltretomba, 1965), jeho vizáž pro různé role démonických šílenců pak začal často využívat španělský režisér Jesús Franco, s nímž od konce šedesátých let natočil řadu filmů (HRABĚ DRACULA - El conde Drácula, 1970; EUGENIE, 1970; FRANKENSTEINOVA DCERA - La figlia di Frankenstein, 1972), nadále přijímal účast také v mezinárodních projektech z doby druhé světové války (HITLER: POSLEDNÍCH DESET DNÍ - Hitler: The Last Ten Days, 1973; HRDINOVÉ V PEKLE - Eroi all'inferno, 1974), své aktivity rozšířil také o televizi a hrál v seriálech v Itálii, Francii a Německu. Menšími rolemi se Paul Müller připomínal divákům v různých zemích až do počátku devadesátých let, sourozeneckou dvojici s Philippem Noiretem vytvořil ve francouzské kriminálce SVĚDEK (Le témoin, 1978), jako ředitel vikomt Cobram se objevil také v italské komedii MALÉRY PANA ÚČETNÍHO (Fantozzi contro tutti, 1981), s Paolem Villaggiem v roli Fantozziho pak natočil ještě dva filmy, s ním se ostatně objevil i v kombinaci komedie a hororu (DRÁKULŮV SLUHA - Fracchia contro Dracula, 1985). Jeho práci před kamerou uzavírá americko-italský televizní film ŠTĚTCEM OSUDU (Brush With Fate, 2003). V současnosti žije Paul Müller v soukromí nedaleko Říma, natočil bezmála 200 filmů.