Jindřich Ferenc

Jindřich Ferenc, český scénárista a dokumentární režisér, se narodil 13. prosince 1913 ve Žďáru nad Sázavou. Vyučoval na Kladensku a zajímal se o divadlo i o práci v novinách. V letech 1940 působil jako lektor ve Filmovém studiu, po roce 1945 přešel do Krátkého filmu jako režisér. Dominantní linií jeho dokumentární tvorby je problematika venkova. Dráhu zahájil filmy Horňácká svatba (1945) a Hody na Hrubé Vrbce (1946). Na venkov se dále vracel hlavně v agitkách: organizace práce v JZD, možnosti zimní rekreace družstevníků v ubytovnách, požáry na polích zaviněné dětmi, nebo sledoval příběhy mladých lidí, kteří se vzdělávají na zemědělském odborném učilišti. Další skupinu tvoří obecně osvětové filmy: význam těžby pro průmysl, kojenecká péče, pojištění, sběr léčivých bylin, zneškodňování padělatelů potravinových lístků, potřeba brigádníků na stavbách ČSM. Typickými režijními zakázkami byly profily kolektivů Brigád socialistické práce. O liberecké Tesle, o kolektivu důlních rychlorazičů v Ostravě, kteří překonali evropský rekord v ražbě důlních chodeb a za 31 dnů dosáhli 705 metrů. Vytvořil i několik politických agitek, například o pražském povstání roku 1945, o tak zvaném Interprojektu, cestě československých odborářů do SSSR. Dobově ideový komentář měl i snímek Zemřel Ivan Olbracht (1954). Ostatní tvorba není tak svázaná, zejména sportovní reportáže a fejetony. V kultuře se zaměřoval na zahraniční umění. Prezident republiky mu roku 1968 propůjčil medaili Za obětavou práci pro socialismus.