Emma Černá

Emma Černá pochází z Mladé Boleslavi, vystudovala obchodní akademii, ale od dětství zároveň toužila hrát divadlo. Její snaha dostat se na DAMU byla však úspěšná až na třetí pokus (1956). Po ukončení DAMU hrála v Divadle Na zábradlí (1960-1962), kde však nenašla uplatnění, po kterém by toužila, načež odešla do Mostu, kde byla nejen herečkou Divadla pracujících, ale také lektorkou dramaturgie (1963-1986). Po návratu do Prahy byla členkou hereckého souboru Divadla S. K. Neumanna, respektive později Divadla pod Palmovkou (od 1986), později hostovala například v Divadle Komedie, ale i v Národním divadle. V mládí uplatnila především pohybovou vyspělost spolu se schopností herecké ironie a sebeironie, přičemž vynikala především v kusech světových autorů (v Mostě hlavně Shakespeare, Shaw, Čechov nebo španělský dramatik Alejandro Casona). Filmografie Emmy Černé není nijak početná ani zásadní, přesto svými rolemi přispěla k řadě filmů, televizních inscenací i seriálů. Poprvé před filmovou kamerou stanula po boku Jana Kačera v dramatu KAŽDÝ DEN ODVAHU (1964), o několik let později pak zazářila hlavní rolí ve Vláčilově umělecky působivém počinu ADELHEID (1969). V tomto filmu hrála spolu s P. Čepkem, s nímž pak o rok později hrála i v psychologickém snímku NAHOTA (1970). Později již hrála jen menší role, mimo jiné v důsledku svého dlouholetého mimopražského angažmá. Vidět ji můžeme v dodnes připomínaných filmech DEN PRO MOU LÁSKU (1976) nebo SETKÁNÍ V ČERVENCI (1978), často hrála lékařky, učitelky, případně matky někoho z hlavních hrdinů (PROČ?, 1987; SAMOTÁŘI, 2000). Ve zralém věku byla Emma Černá svou přísnou fyziognomií ve tváři předurčena k záporným rolím. Takto například hrála dozorkyni v seriálu PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (1992) nebo v poslední době pyšnou německou šlechtičnu ve filmu KREV ZMIZELÉHO (2005). Zatím naposledy se Černá objevila ve filmu HLÍDAČ Č. 47 (2008). V současnosti vyučuje na Vyšší odborné škole herecké v Praze, divadelnímu i filmovému herectví se věnuje již jen sporadicky.