Michal Černík

Narodil se jako Josef Černík v Čelákovicích 28. února roku 1943. Již před jeho narozením se otec jako odbojář dostal do koncentračního tábora Terezín, a po dalším transportu do koncentračního tábora Buchenwald, se mu podařilo uprchnout a skrýval se v šumavských lesích až do konce války. Ke svému otci měl Michal Černík vždy úzký a obdivný vztah, který zřejmě souvisel s těžkými životními podmínkami, kterými musel projít jako syn pocházející z chudé rolnické rodiny z malé obce Polní Chrčice na Kolínsku. Od otce slyšel jeho vyprávění o těžkých bojích, kterých se osobně jako voják zúčastnil v zákopech 1. světové války na Piavě, a také o utrpení, které prožil jako vojenský zajatec. Po válce zůstal v armádě a po obsazení zbytku Československa v roce 1939 se podílel na odboji a pověřen byl krajským vedením KSČ úkoly, spočívajícími v organizování odboje mezi pražskými kovodělníky. Po osvobození v roce 1945 pracoval na generálním štábu Československé lidové armády až do svého penzionování v roce 1950. Velmi vřelý vztah měl i k matce, která se statečně o něj starala po zatčení manžela. Michal Černík vyrůstal kromě pěti let prožitých v Praze v letech 1945 až 1950, v rodných Čelákovicích a zde také v roce 1960 ukončil maturitní zkouškou svá středoškolská studia na jedenáctileté střední všeobecně vzdělávací škole. Ve studiu pokračoval v oborech čeština, dějepis a výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Brandýse nad Labem. Zajímavý byl s ohledem na jeho pozdější životní cestu, titul jeho diplomové práce - Nejmladší česká poezie. Jako učitel začínal na ZDŠ v Novém Městě pod Smrkem, kde učil v letech 1964 až 1969.V období let 1969 až 1980 byl redaktorem časopisu Sedmička pionýrů, a následně se stal vedoucím redaktorem redakce dětské literatury v nakladatelství Panorama /1981-1985/. Počínaje rokem 1971 externě redigoval v časopisu Květy dětskou přílohu Kvítek. Po roce 1985 se věnoval spisovatelské činnosti ve svobodném povolání až do roku 1987, kdy se přestěhoval z Čelákovic do Prahy a po krátkém tvůrčím stipendiu se stal tajemníkem Svazu český spisovatelů. Jeho předsedou byl v letech až 1989. Od roku 1990 pracoval jako redaktor v sociálnědemokratickém nakladatelství L do roku 1992. Po dvou letech přijal funkci zástupce šéfredaktora Vlasty, odkud přešel v roce 1998 do stejné funkce v časopisu Antiqua. V rozmezí let 1992 až 1993 byl externím spolupracovníkem sobotní přílohy Rudého práva. Po odchodu z redakce Antiquy byl od roku 1999 do roku 2005 editorem týdeníku Sondy. Počínaje rokem 2000 je místopředsedou Unie českých spisovatelů. Do důchodu odešel v roce 2005. Dále se věnuje literární práci. Své lyrické pokusy i různé texty začal zveřejňovat nejprve časopisecky od první poloviny šedesátých let minulého století v denním tisku i časopisech, např.: Československém vojáku; Hostu do domu; Literárních novinách; Kulturní tvorbě; Světě práce; Mladé frontě; Rudém právu; Práci; Zemědělských novinách;Vlastě; Literárním měsíčníku ; Mateřídoušce a dal. Knižně debutoval sbírkou básní Náhradní krajina /1971/, obsahující monology kamene, růže, violy aj. Další poetické sbírky následovala s jistou pravidelností, např: Zelené světlušky /1972/; Sklizeň srdce /1974/; Kdybychom nechodili po cestách /1976/; Milostná listování /1977/; Daleko stín daleko sad /1979/; Mezivěk /1981/. Napsal řadu knih veršů i pro nejmenší čtenáře, např. : Kocouří knížka /1982/; Neplašte nám švestky /1984/; Milé rozednění /1984/; Desatero pohádek /verše k leporelu, 1985/; Knížka malých pohádek /1986/; Léto, nespěchej /1987/; Lesní příběhy /verše k leporelu, 1987/ a dal. Po roce 1990 převážila v jeho tvorbě literatura směřující k dětskému čtenáři, např. : První říkadla: pro nejmenší děti /1990/; O veliké řepě /verše k leporelu, 1994/; První pohádky /1995/; Pohádky o kohoutkovi a slepičce /1996, rozšíř. 2002/; Pohádková knížka od Lady a od Ježíška /2001/; Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka /2002/; Malovaný svět – a já ho chci uvidět! /encyklopedie pro děti, 2005/ a dal. Zveřejňuje postupně i své postřehy, fejetony, eseje a rozhovory, např. : 33 životů /rozhovory s osobnostmi kultury, 1994/; Povím vám něco milého /fejetony, 1999/; Běžte do Prčic anebo jinam /črty, 2004/ a dal. Erkul