Alois Hajda

Význačná osobnost českého divadla, divadelní režisér, pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně Alois Hajda se narodil 7. července roku 1928 v Poličkách u Nezamyslic. Své dětství prožíval v Kroměříži, přezdívané Hanácké Athény. Po absolvování reálného gymnázia v Kroměříži se stal studentem divadelní režie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Pro divadlo se nadchl již ve studentských letech. V podstatě následoval svého přítele herce Josefa Karlíka, takže se svým způsobem vydal v jeho šlépějích. Vystudoval režii v roce 1953 a po absolutoriu bylo jeho prvním působištěm Slovácké divadlo v Uherském Hradišti /1953-1959/ a od roku 1961 byl i šéfem Slováckého divadla. Poznal zde ještě tradiční a opravdu velmi náročný život herce oblastního divadla, ale už i zde měl možnost inscenovat řadu různorodých titulů. Režijní úspěchy jej na Kladno, kde byl v roce 1961 šéfem činohry Divadla Jaroslava Průchy. Zde inscenoval ve spolupráci s Janem Grossmanem Brechtovu Matku Kuráž a její děti. V letech 1957 až 1962 byl šéfem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Profesionální umělecká dráha Aloise Hajdy je úzce spjata s Brnem. Působil zde nejprve jako režisér Mahenovy činohry Státního – dnes Národního – divadla v letech 1962 až 1971 a v období let 1981 až 1991. Spolupracoval v té době především zejména s dramaturgy Ludvíkem Kunderou a Bořivojem Srbou. Z dlouhé řady jeho významných inscenací patřily k divadelním událostem, např.: S. Beckett: Čekání na Godota, G. Büchner: Vojcek, nebo V. Gardavský: Já, Jákob, ale také J. P. Sartre: Ďábel a pánbůh. Za mimořádně zdařilé jsou pokládány dále jeho inscenace: W. Shakespeare: Jindřich IV. či Král Lear. V roce 1971, po nástupu Husákovy normalizační politiky, byl nucen pro své postoje v let 1968 až 1969 nu nucen opustit brněnské angažmá i pedagogické místo na JAMU a ve své práci pokračoval ve Zlíně v letech 1971 až 1981. V poněkud odlišných podmínkách se přesto prosadil mimo jiné inscenacemi např.: L. Andrejeva, B. Brechta, A. P. Čechova, W. Shakespeara a dal. Od roku 1981 byl opět v brněnské činohře až do roku 1991, kde inscenoval zejména Brechtova Pana Puntilu a jeho služebníka Matiho; Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy; Ibsenova Nepřítel lidu a Maryšu bratří Mrštíků aj. V letech 1986–1989 byl také velmi úspěšným režisérem činohry Národního divadla v Praze, kde inscenoval např. Shakespearova Jindřicha IV. Od r. 1991 se cíleně zaměřil na pedagogickou činnost na Divadelní fakultě JAMU. Profesorem byl zde jmenován v roce 1992. V období let 1991-1997 zastával funkci prorektora JAMU a od roku 1997 do roku 2003 působil ve funkci rektora JAMU. Ve stejném období byl aktivním členem a později předsedou Poradního sboru pro kulturní politiku Rady města Brna, dále členem pracovní skupiny Akreditační komise Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro umělecké obory. Souběžně se zapojoval jako člen uměleckých rad JAMU, AMU, Divadelní fakulty AMU aj. V roce 2002 převzal Cenu města Brna v oboru dramatické umění. Erkul