Jaroslav Vostrý

Divadelní teoretik, autor divadelních her a adaptací, historik a kritik Jaroslav Vostrý, se narodil do úřednické rodiny 24. ledna roku 1931 v Turnově. Oba rodiče, otec Jaroslav /1890-1970/ a maminka Marie /1896-1981/ vytvářeli již od dětství synovi podmínky k dosažení vyššího vzdělání. Obecnou školu absolvoval zčásti v rodném Turnově a dokončil ji v Čáslavi. Po maturitě na gymnáziu v Kutné Hoře v roce 1950, musel povinně až do roku 1952 pracovat v dělnickém povolání, aby mu bylo povoleno studium na vysoké škole. V letech 1952 až 1958 studoval na DAMU divadelní vědu a dramaturgii. Studium ukončil státní zkouškou a obhájením diplomové práce s titulem Od románu k dramatu, zaměřenou na Leonovy dramatizace vlastních próz. V průběhu studia byl již zaměstnán v redakcí měsíčníku Divadlo, jehož byl šéfredaktorem od roku 1961 do roku 1963. V roce 1963 se stala jeho manželkou spisovatelka Alena Vostrá /1938-1992/. Manželství bylo v roce 1988 ukončeno rozvodem. V roce 1964 se stal dramaturgem Státního divadelního studia Praha a v rámci jeho činnosti roku 1965 založil společně Ladislavem Smočkem a Janem Kačerem pražské divadlo Činoherní klub. Od počátku byl jeho uměleckým šéfem a uplatňoval se zde také jako režisér, dramaturg i autor. Od prosince roku 1963, s přestávkou v letech 1977 až 1982, kdy byl pedagogem a působil jako odborný asistent na DAMU, kde přednášel teorii dramatu a divadla, a také vyučoval dramaturgii. Na konci roku 1972 byl z politických důvodů zbaven funkce uměleckého šéfa Činoherního klubu a v červenci roku 1973 byl nakonec z divadla propuštěn. V nejhlubších letech normalizace bylo roku 1977 propuštěn i z DAMU. Své uplatnění našel od roku 1977do roku 1978 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, když mohl režisérsky působit jen v mimopražských divadlech: v letech 1980 až 1981 v Divadle Jaroslava Průchy na Kladně; ve Východočeském divadle v Pardubicích od roku 1981 do roku 1987. V roce 1987 se mohl vrátit na DAMU. Roku 1990 se zde úspěšně habilitoval a v roce 1992 byl jmenován profesorem pro obor dramaturgická tvorba. V následujícím roce 1993 se stal rektorem AMU a tuto funkci vykonával do roku 1995. Řadu let působil na katedře teorie a kritiky pražské DAMU. V lednu 1990 se opět stal uměleckým šéfem Činoherního klubu a po úplném hospodářském a i správním osamostatnění divadla byl jeho ředitelem do 1993. Publikační činnost zahájil v roce 1956 a do konce 60. let pravidelně přispíval divadelně kritickými a teoretickými články do časopisů Divadlo, Květen a Divadelních novin. V období 70. a 80. let publikoval v Amatérské scéně/pod jm. D.Drašarová/ a Slovenském divadle. Po roce 1989 píše do Divadelní revue, Divadelních novin a Disku, který od 2002 zároveň také řídí. Po roce 1986 spolupracuje s Čs. rozhlasem a vytváří a realizuje rozhlasové úpravy divadelních tragédií Bohumila Adámka Salomena /1986/ a Jana Nerudy Francesca di Rimini /1987/. Je autorem divadelní hry Čachtická paní /1994/. Kompletní text stejnojmenné divadelní verze této hry byl v roce 2000 publikován prostřednictvím programové brožury Národního divadla moravskoslezského. V roce 1987 vydal Ejzenštejnovy lekce divadelní réžie-jako skripta DAMU a v tomto směru publikoval i další teoretické práce. Některé kratších příspěvky, které publikoval v časopise Divadlo označoval svou šifrou Vo. V letech 1975 až 78 podepisoval své příspěvky v Amatérské scéně jménem Dagmar Drašarové. Prof. Jaroslav Vostrý je bytostně spjat s divadlem a s dramatem, přičemž související a mnohostranné tvůrčí aktivity se vzájemně prolínají a doplňují. Dlouhodobě od počátku roku 1960 se věnoval důsledně divadelní kritice a zaměřoval se zejména na inscenace a texty soudobých autorů českého dramatu, jako byli František Hrubín, Oldřich Daněk, Ludvík Aškenázy, Milan Kundera a dal. Jeho odborný zájem se takřka celoživotně dotýká dramat a epické tvorby Leonida Leonova, o čemž svědčí monografická studie Člověk ve hře. S oporou spočívající v názorech ruských divadelních tvůrců a teoretiků, jako byli zejména Stanislavskij nebo Ejzenštejn a svých vlastních zkušenosti s jevištěm a herci se často pouští do souhrnnějších reflexí, publikovaných časopisecky, v metodických příručkách, studiích a vysokoškolských skriptech - Předpoklady hereckého projevu; O hercích a herectví, Režie je umění aj. Je autorem významné monografie o Zdeňku Štěpánkovi. Vedle teoretických prací a s aplikací svých názory je autorem početných dramatizací, adaptací a také i vlastního dramatického díla. Počáteční dramatizace jsou spojeny se jménem Aleny Vostré-Candide aneb Optimismus; Zločin a trest aj. Mimořádného ohlasu se dostalo hře z konce 70. let – Tři v tom, která vychází a je rozvíjená na základě principů komedie dell’arte. V roce 2010 založil se svou druhou ženou Zuzanou Sílovou Scénologickou společnost. Erkul