Danièle Delorme

Francouzská herečka Daniele Delorme se narodila v Levallois-Perret jako Gabrielle Girard, jejím otcem byl všestranný umělec André Girard (1901-1968), známý jako malíř a divadelní scénograf. Daniele měla tři sestry a od dětství se věnovala hře na klavír, později studovala konzervatoři, svůj debut před filmovou kamerou absolvovala již počátkem čtyřicátých let menšími rolemi ve filmech ROZKOŠNÁ PŘÍHODA (La belle aventure, 1942) a FELICIE NANTEUILOVÁ (Félicie Nanteuil, 1942). Po válce začala hrát i divadlo, vystupovala například na scénách Théâtre de Paris nebo Théâtre de Saint-Georges, její první kroky na jevišti vedl významný režisér Raymond Rouleau. Mezitím se také provdala a v roce 1946 se jejím manželem stal významný herec Daniel Gélin (1921-2002). Skutečnou slávu ve filmu jí přineslo několik titulních rolí, které jí poskytla feministicky založená režisérka Jacqueline Audry ve svých kontroverzních adaptacích románů spisovatelky Colette (GIGI, 1949; MINNE, 1950; MITSOU, 1956). Velké příležitosti dostávala i od jiných režisérů jako byli Maurice Cloche (KLEC DÍVEK – La cage aux filles, 1949; VĚZENÍ ŽEN – Prisons de femmes, 1958) nebo Yves Allégret (MLADÁ ŠÍLENÁ – La jeune folle, 1952), v režii svého manžela Daniela Gélina natočila melodrama DLOUHÉ ZUBY (Les dents longues, 1952), pracovala také v Itálii. V několika filmech oblékla i historický kostým a ve slavné adaptaci BÍDNÍKŮ (Les misérables, 1958) ztvárnila roli Fantine. V roce 1954 se Daniele Delorme rozvedla s Gélinem a jejím druhým manželem se o dva roky později stal herec a režisér Yves Robert (1920-2002). Založili spolu produkční společnost La Guéville a Daniele Delorme se pak na postu producentky podílela na několika filmech, především těch, které režíroval Yves Robert. Jejich největším společným úspěchem byla slavná KNOFLÍKOVÁ VÁLKA (La guerre des boutons, 1962), později Daniele zaštítila několik snímků režiséra Alaina Cavaliera. Souběžně se nadále věnovala herectví, s Jeanem Maraisem vytvořila ústřední pár ve filmu KAŽDÝ DEN MÁ SVÉ TAJEMSTVÍ (Chaque jour a son secret, 1958), později byla přizvána i k několika projektům tvůrců nové vlny jako byli Agnes Varda nebo Claude Lelouch, není nijak překvapivé, že hrála také pod režijním vedením svého manžela Yvese Roberta (ZÁLETNÍK – Un éléphant ça trompe énormément, 1976; JDEME VŠICHNI Z RÁJE – Nous irons tous au paradis, 1977). Ve srovnání s jejím vytížením v padesátých letech lze ale zaznamenat výrazně nižší počet jejích filmových rolí. Příležitostně hrála také v televizi, pokračovala i v práci na divadelních jevištích. Od osmdesátých let se Daniele Delorme angažuje ve funkcích různých institucí spojených s filmem i dalšími oblastmi francouzské kultury, v roce 1988 byla i členkou poroty na festivalu v Cannes. Před kamerou vytvořila poslední větší roli v dramatu TICHÉ VODY (Les eaux dormantes, 1992), kde se setkala se svým bývalým i současným manželem. Z prvního manželství měla Daniele Delorme syna Xaviera Gélina (1946-1999), který byl též hercem, zemřel ale předčasně na rakovinu.