Dalida

Zpěvačka a herečka Yolanda Christina Gigliottio, uměleckým jménem svého času známá v celém světě - Dalida, původem po rodičích italské národnosti, se narodila v evropské čtvrti Káhiry - Shoubře v Egyptě. Rodiče emigrovali na přelomu minulého století z italské Kalábrie. Yolande se narodila jako prostřední dítě mezi bratry, Orlandem a Brunem. Dalidin otec, Pietro Gigliotti byl prvním houslistou Káhirské opery – Kahira Opera House. Dalida vystudovala technickou a komerční školu - Scuola Tecnica Commerciale – italské katolické školy Maria Ausiliatrice v Káhiře. Jako mladinká dívenka zpívala na kůru a byla velmi talentovanou recitátorkou. Už v roce 1950 se Dalida účastnila soutěže Miss Ondine a vyhrála. Ještě tentýž den dostala lukrativní nabídku pracovat jako modelka pro módní dům "Donna" v Káhiře, a v necelých dvacíti letech vyhrála soutěž Miss Egypt. Tehdy ji spatřil v průvodu francouzský režiser Marc de Gastyne, nabídl ji filmovou práci a Dalida i přes nelibost rodičů odjíždí do Francie. V té době se jmenovala Dalila, a až později přešla ke jménu Dalida. Yolande Christina – nyní už Dalida hovořila desíti jazyky a stejnými jazyky nazpívala později i skutečně neuvěřitelných 65 gramofonových desek z toho 55 jich bylo zlatých. Mohli jsme jí také vidět ve filmech francouzských, italských, španělských, a egyptských. Řekněme, že se ve filmu právě neuplatnila tak, jak si původně představovala, a tak začala v Paříži brát soukromé hodiny zpěvu, a za krátký čas už začala vystupovat v Alhambře a posléze i v proslavené Olympii. Jejími přáteli se brzy stali zpěváci Jacques Brell, Charles Aznavour, Edith Piaf, Yves Montand a herec Alain Delon….začala natáčet pro rozhlas a na gramofonová média. Její alba se však nejvíce prodávala ve Francii, Španělsku a Itálii. Mezi její anglické tituly patří např. „Alabama Song", "Money Money", "Let Me Dance Tonight" a " Kalimba de Luna „ i v současnosti se její desky stále prodávají, přičemž experti odhadují, že kdyby žila, měla by na svém kontě výtěžek z jejich prodeje více než 135 milionů EUR. Dalida tak představuje nejpozoruhodnějšího multi-kulturního umělce dvacátého století . Byla také první zpěvačkou, která získala „Diamantovou desku“ a ke všemu měla další nezaměnitelné prvenství: zpívala ve všech těchto jazycích: francouzsky, italsky, anglicky, španělsky, německy, řecky, holansky, arabsky, ovládala i japonštinu, hebrejštinu a řecky. Mezi její hity patří Cia Ciao Bambina, která byla 46 týdnů v TOP Ten - francouzské první desítce, a stala se tak jedním z nejvíce prodaných singlů ve francouzských dějinách. Její prodej 500 tisíc disků. Svou první desku tak Dalida získala v roce 1957. Skladba - Paroles, Paroles, která se stala velkým hitem, se objevila v LP s názvem: Il Venait d´avoir Dix-Huit Ans. V prosinci 1968 jí byla udělena Médaille de la Présidence de la République, kterou ji udělil generál de Gaule – toto ocenění obdržela jako jediná umělkyně ve svém oboru. V soukromém životě to však neměla Dalida vůbec jednoduché. Byla jednou vdaná, ale její manžel Lucien Morisse spáchal po rozvodu sebevraždu, a další dva partneři – nejprve zpěvák Luigi Tenco (spáchal sebevraždu po neúspěchu na hudební soutěži v San Remo), a Richard Chanfray si také vzal život - zastřelil se. Dalida podstoupila dvě poměrně obtížné operace očí, a v roce 1985, byla nucena zvolnit téměř vražedné tempo své kariéry. V roce 1986 hrála v posledním svém filmu – roli mladé babičky ve filmu režisera Youssefa Chahine: Le Jour Sixitme, za který byla velmi kladně kritikou přijata a diváci byli nadšeni. Poslední koncert zaznamenala v turecké Ankaře v roce 1987. Dne 3.5.1987 zemřela Dalida na následky předávkování barbituráty. Spor o tom zda úmyslně, nebo nikoliv byl jasný krátkou větou, která byla u jejího lože nalezena………… "Život se pro mne stal nesnesitelným ... Odpusťte mi." …….Dalida je pohřbena na slavném hřbitově na Montmartre - Cimetire de Montmartre v Paříži, a socha, která byla vytvořena ještě během jejího života zdobí její hrob. Na svém kontě měla 13 filmů, a jen namátkou: Joseph et ses Fréres s Omarem Sharifem, Le Maska de Toutankhamon oba 1954, nebo s Jacquesem Sernasem v italském filmu z roku 1960 - Che femmina ... e che dollari!...... V roce 2000 byla vydána kompilace 3 CD, které připravil pro vydání Dalidin dlouholetý přítel - herec a šansoniér Charles Aznavour, a jejíž hlavním motivem byla oslava Paříže s hitem: De la scéna á la Seine, a v roce 2002, francouzská vláda nechala na její poctu a paměť vytisknout poštovní známky s její tváří k patnáctému výročí jejího úmrtí. Marta Holubová-clara.bow