Viktor Coi

Viktor Robertovič Coi (Coj) byl legendární ruský rockový muzikant a hudební skladatel a básník, jenž prolétl jako ohnivá kometa pošmourným nebem sovětského umění a stal se idolem tamější mládeže. Narodil se 21. června 1962 v překrásném městě zvedacích mostů a bílých nocí - Leningradě (dnes opět Petěrburgu). Jeho otec byl vzdělaný inženýr korejského původu, maminka pocházela z Ruska a pracovala jako učitelka tělocviku. Sourozence Viktor neměl, vyrůstal jako jedináček, všemožně rodiči podporovaný v mnoha svých rozličných zájmech. V letech 1974-77 navštěvoval uměleckou školu V. Serova, odkud byl ale pro "špatné chování a nedostatek talentu" vyloučen. Vyučil se tedy v oboru umělecký řezbář a dřevořezba se stala jeho celoživotním koníčkem - zvláště se věnoval výrobě tradičních japonských figurek "netsuke". Na svůj částečně asijský původ byl Viktor vždy patřičně hrdý, což dával najevo i aktivním zájmem o bojová umění kung-fu a karate. Mezi jeho filmové idoly patřili především Vladimir Vysockij a Bruce Lee, jehož se snažil napodobovat i stylem účesu a oblékání. Ale jeho největším zájmem a láskou byla už odmalička hudba - v ranném mládí prošel několika různými hudebními formacemi, převážně punk-rock-metalového směru. V létě roku 1981 pak spolu s několika kamarády zakládá skupinu nazvanou " Garin a hyperboloid ", s níž vystupuje jako zpěvák a kytarista v leningradském hudebním klubu ROCK. O něco později se název kapely mění na "Kino" a začíná její vítězné tažení ruskými hudebními festivaly. Z původních skrovných koncertů pro pár posluchačů se rychle stávají vystoupení v nabitých sportovních halách a beznadějně vyprodané akce pod širým nebem. Aby nemusel přerušit slibně rozjetou kariéru, strávil Viktor v roce 1983 raději půl roku v psychiatrické léčebně a nechal se uznat neschopným vojenské služby. V té době už byla skupina pod přísným dohledem tajné policie KGB, neboť styl hudby, který hrála, nebyl v Sovětském svazu zrovna vítaným. Ale valné překážky v práci jejím členům, pravděpodobně kvůli ohromné popularitě, kladeny nebyly. V únoru 1985 se Viktor oženil se svojí láskou jménem Marianna a 5. srpna 1985 přišel na svět jejich syn Alexandr. "Kinu" vycházejí další a další gramodesky, muzikanti pořádají triumfální turné po Rusku, Ukrajině a Bělorusku a ozývá se i filmový průmysl. Po dokumentech "DS-XXa" (1986) a "Assa" (1987) přichází za Viktorem režisér Nugmanov s nabídkou hlavní role ve filmu Jehla (Igla - 1988). Snímek z prostředí narkomanů byl natáčen v Kazachstánu a postava chlapce Mora Viktorovi vynesla ocenění za nejlepší mužský herecký výkon (v SSSR) za rok 1989. 24. června 1990 se v moskevských Lužnikách konal ohromný koncert skupiny, o kterém ještě nikdo netušil, že je Viktorovým posledním vystoupením. 15.srpna 1990 v 12 hodin 28 minut totiž Viktor Coi umírá během automobilové nehody nedaleko lotyšské vesnice Kesterciems. Podle policejního protokolu zde jeho šedivý Moskvič-2141 znedadání vybočil ze svého jízdního pruhu a čelně se střetl s protijedoucím autobusem. Veškerá pomoc byla marná, umělec na místě podlehl četným zraněním ve zcela zdemolovaném vraku auta. Za příčinu jeho smrti byl oficiálně uznán mikrospánek. Cizí zavinění či alkohol byly vyloučeny, spekuluje se však i o možnosti výpadku řidičovy pozornosti při výměně kazety v přehrávači nebo při zapalování cigarety. Pohřeb, jehož se zúčastnily doslova davy lidí, se konal 19. srpna na Teologickém hřbitově v Leningradu. V prosinci 1990 pak vyšla poslední deska skupiny "Kino", kvůli černé, smuteční barvě obalu pojmenovaná Černé album. Tomuto vynikajícímu umělci je v celé zemi dodnes věnována značná pozornost a velké množství památek - mimo jiné např. socha Viktora - motocyklisty v rodném Leningradu anebo tzv. "Cojova zeď " na stěně domu č. 37 na proslulém moskevském Arbatu. Jeho jméno nese i několik ulic v různých městech bývalého SSSR a také asteroid číslo 2740. Viktorovy písně znějí z moderních CD disků a mnoha starších i nových filmů. Roku 1992 o něm režisér Alexej Učitěl natočil vzpomínkový dokumentární film Poslední hrdina (Poslednyj geroj).