Bartosz Opania

Varšavský rodák Bartosz Opania přišel na svět 6.prosince 1970. Jako kluk to neměl nijak lehké, coby dyslektik a dysgrafik si ve škole užil častého kárání učitelů i posměchu spolužáků, což z něj udělalo plachého a samotářského chlapce. Díky svému otci, známému polskému herci Marianu Opaniovi, se odmala pohyboval v uměleckém prostředí, které jej však ani trochu nelákalo. Ačkoliv měl už v dětství několik nabídek na filmové role, tolik se styděl, že ho rodiče raději do ničeho nenutili. Bartkovým klukovským snem bylo letectví, ovšem plány stát se pilotem mu překazily jeho závratě a panický strach z výšek, takže se nakonec přece jenom rozhodl pokračovat v otcových stopách a stát se hercem. Absolvoval Varšavskou akademii dramatických umění a jeho domovskou scénou se stalo divadlo Athenaeum, kde působil i jeho otec. Několikrát se tu spolu sešli i na jevišti a Bartoszovi chvíli trvalo, než se mu podařilo vystoupit z tátova stínu a vybudovat si své vlastní pozice. Přesto však dodnes uznává otce jako svoji hlavní autoritu, plně jej respektuje a dá na jeho rady. Jako mladý herec postupně vyzkoušel i další varšavské scény, nicméně jeho domovským "přístavem" zůstává i nadále léty prověřené Athenaeum. Filmový debut si Bartosz Opania odbyl ještě jako student, když jej roku 1992 režisér Jacek Bromski obsadil do svého politicky laděného snímku "1968.Szczęśliwego Nowego Roku" a zároveň mu nabídl i roli ve svém televizním seriálu "Kuchnia Polska". Dalším, ještě studentským, filmem bylo pro mladého adepta herectví "Białe małżeństwo"(1992). Tu pravou popularitu mu však vynesla až role homosexuála Bartka v dramatu "Pora na czarownice" z roku 1993. Od té doby patří Bartosz Opania ke stálým oporám polské kinematogfafie. Z jeho díla můžeme jmenovat ještě např. " Pułkownik Kwiatkowski" (1995), "Historia kina w Popielawach"(1998), "Daleko od okna" (2000), "Świąteczna przygoda" (2001), "Julia wraca do domu"(2002), anebo zatím poslední "Bitwa warszawska 1920" z roku 2O11. Mimoto je Bartosz Opania častým hostem i v televizním studiu, kde se už objevil ve více než dvaceti inscenacích tzv "Teatru Telewizji. Hodně se věnuje se i dabingu a v poslední době jej mohou polští diváci často vídat i v několika různých seriálech. kromě činoherního projevu se Bartosz Opania nevyhýbá ani zpěvu - účinkoval už v několika divadelních muzikálech a jeden z jeho milostných duetů se dočkal i vydání na CD. Za hvězdu se tento, ve své vlasti nesmírně populární herec a nositel mnoha uměleckých ocenění, ale nepovažuje a v duši stále zůstává oním zakřiknutým klukem z dětství, který je k smrti nerad středem pozornosti novinářů. Jeho největší zábavou je dřevořezba a ve volných chvilkách pilně trénuje i lukostřelbu. Té nakonec holdoval i jeho otec a dědeček. I Bartosz ji bude možná mít komu předávat - potomků na to má víc než dost. Z prvního manželsví se mu narodil syn Filip a z toho druhého má dokonce tři děti: Julii, Jakuba a Maksymiliana. Tak velikou rodinu není lehké uživit, a tak se Bartosz občas propůjčí i k účinkování v komerčních reklamách, což mu jeho příznivci někdy vyčítají. Jenže i v Polsku je zapotřebí platit složenky a i tam se herci někdy stává, že zůstane nějaký čas takzvaně "na suchu" a nezbývá mu, než hypnotizovat telefon, anebo kývnout prakticky na cokoliv... Přestože se Bartoszu Opaniovi takové situace v současnosti vyhýbají, během svojí herecké kariéry už je také prožil a nezapomíná na ně.