Jan Hrubec

Jan Hrubec vystudoval pražskou Divadelní akademii múzických umění hned dvakrát a to jak fakultu alternativního a loutkového divadla tak obor herectví. Profesní kroky zavedly Hrubce na pět let do divadelního Studia Ypsilon Praha stejně tak jako do pražského divadla Minor. S Hrubcem se setkali i návštěvníci představení kladenského divadla Lampion či libereckého Naivního divadla. Než si J. Hrubec založil své Dřevěné divadlo, prošel ještě pražským divadlem Bořivoj. Pro Hrubce je, jako pro představitele klasického typu komedianta s vlastním loutkovým divadlem, stejně tak samozřejmostí sobě vlastní být zdravotním klaunem a proto po dětských odděleních rozličných nemocnic či poliklinik rozdává dětem úsměvy a ulehčuje jim pobyt ve špitále, aby alespoň na chvíli mohly zapomenout na bolest. Jana Hrubce můžeme v poslední době vidět také na veřejnosti či na divadelních jevištích v pohádkových představeních loutkového, popřípadě alternativního charakteru, v nichž nejenom sám hraje, zpívá či vede loutky, ale některé z nich i sám režíroval. Hrubec má na počátku své divadelní poutě slušně našlápnuto stát se vyhledávaným představitelem loutkových her, načež mu přejme, aby při něm osud stál, jako doposud i v dalších mnoha desítkách let, která jsou jistě ještě před ním. Jan Hrubec se představil se svým umem klasického herce již několikráte i před filmovou kamerou a to v Bařinově tragikomedii Nelásky, ve které ztvárnil Pavla nebo ve Štanclově komedii Mezi námi přáteli, kde mu byl svěřen part milence z muchlujícího se páru venku na ulici. Není jistě bez zajímavosti, že se Hrubec do dějin světové kinematografie zapsal i jako dubl J. Deppa v koprodukčním výpravném historicko – mysteriozním krimi thrilleru Z pekla, který u nás režisér A. Hughes natáčel podle příběhu legendárního Jacka Rozparovače. Na větší filmovou příležitost Hrubec stále ještě čeká a vzhledem k jeho silnému charisma i atraktivnímu zevnějšku bezmála 18o cm vysoké figury lze pravděpodobně očekávat, že si jej tvůrci v nadcházejících několika letech určitě všimnou. Jan Hrubec má i hudební nadání a proto hraje na kontrabas či na kytaru nebo v představeních diváky překvapuje svým obstojným tanečním i pěveckým výkonem. Možná, že si časem jeho hudebnického talentu všimnou ostatní kolegové a on se tak širšímu publiku představí v některém z muzikálových představení, v němž by se svým citem pro komplexní umělecký projev dokázal své profesní kvality. Herec, hudebník, loutkoherec, režisér, tanečník a zpěvák Jan Hrubec se kromě své umělecké práce věnuje taktéž scénografii, respektive divadelní výpravě popřípadě i lektorské činnosti se specializací na výrobu loutek a loutkových divadel, klauniádám či workshopům věnovaným tomuto specifickému oboru ze světa kultury. Hrubec se ve volném čase aktivně věnuje sportu, přesněji řečeno vybraným adrenalinovým odvětvím, konkrétně akrobacii, cyklistice, kanoistice či horolezectví. Jan Hrubec absolvoval také kurz etické výchovy v Etickém fóru České republiky a protože pro svoje mládí stojí stále na startu profesní kariéry, doufejme, že se s ním v budoucnu budeme setkávat. Divadlografie (umělecká – výběr): ? – Aladinova kouzelná lampa; Vlasta Špicnerová & Hans Christian Andersen: Princezna na hrášku; Honza a drak; Hrnečku, vař!; Klaunské Vánoce; O Palečkovi; Rozum a Štěstí; Šípková Růženka aneb cestou necestou; Tajný lodní deník; Petr Vodička: Tristan a Isolda; Vánoční příběh aneb cesta do Betléma; Zvířátka a loupežníci; Zvířátka a Petrovští; 2oo6 – Frans Gunnar Bengtsson & Petr Vodička: Zrzavý Orm; 2oo7 – Iva Peřinová: Sůl je nad zlato!; ... zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské republiky