Dominique Boschero

Francouzská herečka Dominique Boschero patří dnes již k zapomenutým osobnostem evropského filmu 60. let, absolvovala nicméně zajímavou kariéru od neradostného dětství v Alpách k úspěchu před kamerou a více než šedesáti natočeným filmům. Narodila se sice ve Francii, ale původ má italský; její rodiče však ve třicátých letech svou zemi opustili a zkoušeli štěstí v zahraničí. Dominique se narodila v Paříži, ani tady se ale rodině nedařilo, proto putovala zpět do Itálie a vyrůstala u prarodičů ve vesničce Frassino v Alpách. Bez elektřiny, bez vody a mezi stádem ovcí. V patnácti letech odešla Dominique Boschero do rodné Paříže a původně pracovala jako uklízečka v nemocnici, později jako švadlena, její krása jí ale umožnila vstoupit na přehlídková mola a stala se úspěšnou modelkou. V osmnácti letech začala účinkovat v pařížských kabaretech a odtud již nebyla daleká cesta do filmových studií. V polovině 50. let začali Dominique Boschero oslovovat filmaři pro epizodní role v různých žánrech. V závěru roku 1956 mohli diváci začínající herečku vidět v několika filmech, úplně poprvé to byla komedie NEVĚSTA JE PŘÍLIŠ KRÁSNÁ (La mariée est trop belle, 1956) s Brigitte Bardot v hlavní roli. Následovalo několik dalších epizodních výstupů, a to i mimo Francii (britský film PŘÍBĚH DVOU MĚST - The Tale of Two Cities, 1958). Zatímco ve francouzských filmech se musela spokojovat jen s malými hereckými úkoly, v Itálii jí bylo umožněno vstoupit mezi představitelky hlavních rolí. Její kariéru v italské kinematografii odstartoval koncem padesátých let rozhovor v časopisu Epoca, po němž ji angažoval režisér Giorgio Simonelli a svěřil jí hlavní ženský part ve westernu UN DOLLARO DI FIFA (1960) po boku Uga Tognazziho. Znovu se Simonellim a opět s Tognazzim pak natočila další western I MAGNIFICI TRE (1961), následovaly i vedlejší role ve hvězdně obsazených francouzských filmech BARON OD ZDYMADLA (Le baron de l'écluse, 1960) nebo HONBA ZA KYTARAMI (Cherchez l'idole, 1963). Dominique Boschero sice nepronikla do první ligy filmových hvězd, v béčkové produkci různých odnoží dobrodružného žánru se ale stala vyhledávanou herečkou a během 60. let točila v různých zemích i několik filmů ročně. Nemohl ji minout dobový boom žánru sandálu a meče (ODYSSEUS KONTRA HERKULES - Ulisse contro Ercole, 1961), totéž se týkalo později i série špionážních titulů, v německém snímku TAJEMSTVÍ ČÍNSKÉHO KARAFIÁTU (Das Geheimnis der chinesischen Nelke, 1964) se potkala s českou sexbombou Olgou Schoberovou a slavnými německými herci daného žánru (Klaus Kinski), v produkci různých zemí pak natočila několik dalších špionážních filmů. Sama Dominique Boschero nejraději vzpomínala na snímek JAK UKRÁST ANGLICKOU KORUNU (Come rubare la corona d'Inghilterra, 1967) režiséra Sergia Grieca; tady její roli ostatně jako nejlepší v daném žánru ocenili i odborníci. Ve Francii tehdy pracovala spíše již jen výjimečně, třikrát ji ale oslovil režisér Georges Combret (BELPHEGOROVA KLETBA - La malédiction de Belphégor, 1966). Vedle hlavních rolí v okrajové, byť dobově úspěšné produkci, dostávala nadále i menší příležitosti od významnějších režisérů, Renato Castellani ji například oslovil pro svůj film ŠÍLENÉ MOŘE (Mare matto, 1963), objevila se také v americkém filmu PAŘÍŽ V LETNÍM PARNU (Paris - When It Sizzles, 1964). Ve druhé polovině 60. letech přešla k žánru westernů (VLAK DO DURANGA - Un treno per Durango, 1967), ve spolupráci s populární dvojicí komiků Franco a Ciccio hrála také hlavní ženskou roli v komedii FRANCO, CICCIO A VESELÉ VDOVY (Franco, Ciccio e le vedove allegre, 1967). Nutno dodat, že sama Dominique Boschero svou filmovou slávu nijak neprožívala a ještě v 60. letech se v médiích vyjadřovala, že by se ráda vrátila k prarodičům do Alp, kde strávila dětství. Stejně jako jiné herečky, které postupně prošly žánry sandálu a meče, špionážními filmy a westerny, aby nakonec našly zázemí v giallo filmech, totéž se týkalo i Dominique Boschero, která hrála například v titulech KDO JI VIDĚL ZEMŘÍT? (Chi l'ha vista morire?, 1972) nebo VŠECHNY BARVY TEMNOTY (Tutti i colori del buio, 1972). Zcela odlišný žánr v její filmografii zastupuje komedie plná nedorozumění z prostředí továrny ODBORÁŘ (Il sindacalista, 1972) režiséra Luciana Salce. Soukromý život Dominique Boschero provázel na přelomu 60. a 70. let bouřlivý vztah s hercem Claudiem Camasem, krátce byl jejím partnerem také zpěvák Franco Califano. S oběma se setkala i před kamerou, s Camasem naposledy hrála ve filmu TVÁŘ ŠPIÓNA (Faccia di spia, 1975). Tehdy ale dospěla její herecká kariéra ke svému závěru, mimo jiné právě díky Camasovi a jeho údajné spoluúčasti na chystaném pumovém útoku na Vatikán. V návaznosti na tuto aféru i v souvislosti s úbytkem dalších nabídek opustila Dominique Boschero v polovině 70. let dobrovolně svět filmu i luxusního života. Dostála svému někdejšímu slibu a vrátila se do Alp. Ve vesnici Frassino, kde prožila dětství, žije dodnes v soukromí a k práci před kamerou se vrátila již jen ojediněle (seriál PASSIONI, 1986).