Jacques Jouanneau

Až na pár výjimek hrál francouzský herec Jacques Jouanneau jen vedlejší role, během půlstoletí jich na své filmové konto nastřádal bezmála šedesát, často hrál i v televizi, díky některým filmům uvedeným u nás se s ním mohli setkat i čeští diváci. Pocházel z města Angers na západě Francie a svou mladickou touhu hrát divadlo si u rodiny prosadil krátce po druhé světové válce, kdy odešel do Paříže. Začínal v divadle Théâtre de Vieux Colombier, kde hrál například ve hře Král Ubu, později často na různých jevištích spolupracoval s režisérem Georgesem Vitalym, počátkem padesátých let hrál hlavně v Théâtre du Grand Guignol. S filmovou kamerou přišel poprvé do kontaktu v menší roli barmana v komedii KAPITÁN PANTOFLE (Capitaine Pantoufle, 1953), u nás jsme jej mohli vidět jako divadelního režiséra v adaptaci úspěšné jevištní předlohy Ach! Ty krásné bakchantky (POPRASK V KABARETU – Ah! Les belles Bacchantes, 1954). Mezitím – i když opět jen v menších úlohách – dostal příležitost spolupracovat s významnými režiséry typu Henriho Decoina (INTRIKÁNI – Les intrigantes, 1953) nebo Jeana Renoira, v jehož filmu FRANCOUZSKÝ KANKÁN (French Cancan, 1954) hrál zloděje, jako pobočník poručíka Félixe (Yves Robert) se mihnul i ve slavných VELKÝCH MANÉVRECH (Les grandes manoeuvres, 1955). Jako přítel hlavního hrdiny (Daniel Gélin) se objevil také ve filmu MÁ MĚ RÁD, NEMÁ MĚ RÁD (En effeuillant la marguerite, 1959). V padesátých letech točil Jacques Jounneau několikrát ročně a ve filmech méně známých režisérů se propracoval i k velkým rolím. Jediná titulní úloha mu připadla v komedii ZÁLETNÍK (Le tombeur, 1958), která se však stěží dostala do první stovky komerčně úspěšných filmů v daném roce. Později se ve filmu vyskytoval o poznání méně, nadále ale hrál divadlo, renomé si získal také jako rozhlasový herec, v šedesátých letech se začal uplatňovat i v televizi. Jacques Jouanneau se nadále musel spokojovat s menšími hereckými úkoly, byl ale vděčný za setkání s velkými hvězdami, které naopak oceňovaly jeho profesionální přístup k nevelkým rolím. Po delší době dostal větší příležitost v komedii VELCÍ CHYTRÁCI (Les gros malins, 1969) po boku Francise Blanche, s nímž spolupracoval v divadle i před rozhlasovým mikrofonem. V menší roli pak doplnil hvězdné obsazení westernové komedie PETROLEJÁŘKY (Les pétroleuses, 1971) režiséra Christiana-Jaque. Do vedlejší úlohy souseda ústředního páru jej obsadil také François Truffaut ve filmu RODINNÝ KRB (Domicile conjugal, 1970). Z jeho další filmografie připomeňme několikerou spolupráci s osvědčeným tvůrcem veseloher Jeanem Giraultem, v jeho filmu DVĚ DÍVKY V JEDNOM PYŽAMU (Deux grandes filles dans un pyjama, 1974) hrál velkou roli, opět přítele hlavního protagonisty (Philippe Nicaud). Později třikrát točil s režisérem Michelem Vocoretem, jako generál se objevil například v komedii NÁVRAT BAŽANTŮ (Le retour des bidasses en folie, 1982), u nás jej diváci mohli vidět také v televizním seriálu DOBRÝ DEN, PANE OFFENBACHU (Les folies Offenbach, 1977). Co se týče divadla, v 80. letech hrál Jouanneau v Théâtre Antoine a za svůj výstup ve hře Les Cahiers tango byl nominován na prestižní Molierovu cenu pro herce ve vedlejší roli (1988). Za celoživotní práci v oblasti kultury pak v roce 2005 obdržel Řád umění a literatury udělovaný ministerstvem kultury. Již v roce 1957 zakoupil Jacques Jouanneau venkovskou usedlost, bývalý mlýn, ve vesnici Villejésus na západě Francie, kde později trávil řadu let v soukromí. Z jeho posledních filmových rolí připomeňme účast v de Brocově historickém filmu ŠUANI (Chouans, 1988), poslední větší příležitost dostal jako vikomt Louis v komedii ROOM SERVICE (1992) v režii Georgese Lautnera. Naposledy před kameru předstoupil jako otec hlavní hrdinky Constance v Jugnotově komedii NEBYLO ZAPOTŘEBÍ (Fallait pas!, 1996). Poslední léta života strávil Jacques Jouanneau na venkově ve Villejésus, kde se věnoval hlavně malování. Zemřel 19. července 2011 ve věku 84 let. Byl dvakrát ženatý a měl tři děti.