Myléne Demongeot

Ve 13ti letech se s rodiči přestěhovala do Paříže. Mladá Marie-Hélene Demongeot se plně věnovala hře na piano. Navštěvovala také kurzy dramatického umění s René Simonem a Marie Ventura. S ukončením studií nastoupila na krátkou dráhu modelky. Film zajímal mladou modelku, když neměla ani sedmnáct let. Poté, co hrála blondýnku v Les enfants de l´amour (1953) Léonida Moguy a dalších třech lehčích komediích, pokusila se o dramatickou interpretaci, po boku Yves Montanda a Simone Signoret ve filmu Les sorciéres de Salem (1957) - Čarodějky ze Salemu, Raymodna Rouleau, podle románu Arthura Millera. Tento film z ní udělal naprostou hvězdu. Ve filmech dramatického rázu nezůstala a vrátila se spíše k jednodušším, populárním a zábavným filmům (Bonjour tristesse, Faibles femmes, Fantômas s Louis De Funés a Jean Marais, Les trois Mousquetaires - kde si zahrála krásnou, leč intrikánskou a ničeho se neštítící Mylady de Winter. Díky svému zjevu si zahrála též v několika italských filmech z antického prostředí (La bataille de Marathon, L´enlevément des Sabines). Její postava ala Marilyn Monroe, typ Brigitte Bardot, její šarm a veselost z ní udělaly jeden ze sex-symbolů let 1950 - 1960. Roku 1966, po seznámení s Marcem Simenonem (syn světově známého spisovatele detektivních příběhů), se vrhla se svým manželem do světa produkce. Přesto nepřestala natáčet. Můžeme ji vidět ve filmech: Les noces de porcelaine, Tenue de soirée nebo ve filmech Marca Simenona – Par le sang des autres, Signé Furax. Na začátku 80-tých let se již ve filmech neobjevovala. Po pár přesvědčivých divadelních pokusech (Virages dangereux, Electre, Gugusse) se Myléne Demengeot se cítí být spokojená na scéně – hra Le canard é l´orange. Od té doby hraje s bravůrní jistotou v mnoha hrách, jmenovitě v Un homme pressé (1992), kde se převtělila v ženu biblické postavy Joba, interpretované hercem a režiserem Danielem Auteuilem. Účinkovala v několika televizních filmech. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech – ze nejlepší ženský herecký výkon za Les sourciéres de Salem (1957). Ve spolupráci s mou milovanou dcerou Evou Holubovou, a její velmi dobrou francouzštinou, které tímto velice děkuji:o) Marta Holubova-clara.bow