Jean Debucourt

Herec Jean Debucourt patřil k významným francouzským charakterním hercům, jeho jméno bylo dlouhodobě spojeno s nejslavnějším francouzským divadlem Comédie Fraçaise, na svém kontě má také více než sto filmových rolí. Jeho otcem byl údajně významný divadelní herec a režisér Charles Le Bargy (1858-1936), tato informace ale zůstává neověřená. Faktem je, že se narodil svobodné matce jako Jean Étienne Pelisse a jméno Debucourt přijal až po jejím pozdějším sňatku. Ve dvaceti letech začal studovat herectví na pařížské konzervatoři, studium ale nedokončil, začal vystupovat v populárním divadle Théâtre d'Odéon a brzy sklízel úspěchy v lidovém repertoáru. Z finančních důvodů začal již počátkem dvacátých let vystupovat také ve filmu a debutoval středně velkou rolí syna hlavního hrdiny ve filmu DVOJÍ ŽIVOT DOKTORA MORARTA (La double existence du docteur Morart, 1920). Z jeho další práce v němém filmu vyniká hlavní role duševně narušeného Sira Rodericka Ushera ve slavném ZÁNIKU DOMU USHERŮ (La chute de la maison Usher, 1928), který se dnes považuje za vrchol francouzské avantgardy inspirované německým expresionismem. V této době Jean Debucourt hrál na jevištích divadel Théâtre des Nouveautés nebo Théâtre de Madeleine. Jako osvědčený herec s perfektním verbálním projevem Debucourt bez problémů ustál nástup zvukového filmu a ve třicátých letech začal být hojně vyhledávaným filmovým hercem. Díky předčasně zestárlé a nepříliš pohledné tváři jej minuly postavy milovníků, o to více nacházel uplatnění ve výrazných vedlejších rolích, často se záporným charakterem. Podobně jako Maurice Escande nebo Aimé Clariond hrál nezřídka muže z vyšších společenských kruhů. Do zvukové éry vstoupil postavou kapitána Hellera, otce hlavní hrdinky, ve filmu JEDEN VEČER NA FRONTĚ (Un soir, au front, 1931). Z jeho dalších postav uveďme markýze de Presles v umělecky ambiciózním, ale málo úspěšném filmu Marcela Pagnola ZEŤ PANA POIRIERA (Le gendre de Monsieur Poirier, 1933). V několika dalších historických filmech ztvárnil skutečné nebo fiktivní postavy, jako předseda vlády Taaffe se představil ve filmu MAYERLING (1936); právě na tomto příkladu lze doložit Debucourtovo obsazování do úloh výrazně starších mužů, protože při natáčení filmu byl výrazně mladší než ztvárněná historická postava v době, v níž se příběh odehrával. Mezi jmény režisérů, s nimiž Debucourt pracoval, můžeme zaznamenat největší legendy francouzské kinematografie jako byli Abel Gance, Jean Cocteau, Anatole Litvak nebo Max Ophüls. V roce 1937 byl Jean Debucourt angažován do divadla Comédie Française a na jeho jevišti setrval deset let, i v následujících letech zde ale vystupoval pohostinsky. Na scéně nejslavnějšího francouzského divadla odehrál přes padesát velkých rolí, převážně ve francouzské klasice (Moliere, Rostand, Beaumarchais, Corneille), často ale vystupoval i ve hrách Williama Shakespeara (Othello, Jak se vám líbí, Antonius a Kleopatra). V průběhu 40. let se v divadle prosadil i jako režisér. Zatímco po celá třicátá léta hrál ve filmech převážně záporné postavy, teprve následující roky mu nabídly i pestřejší charakterové odstíny a režiséři jej začali obsazovat do rolí s vlídnějším vyzněním – například Napoleon III. v historické romanci DOPISY Z LÁSKY (Lettres d'amour, 1942). Z umělecky hodnotnějších filmů se sluší připomenout zdařilý debut Jacquese Beckera POSLEDNÍ TRUMF (Derniet atout, 1942). Po válce hrál Debucourt v několika ambiciózních adaptacích slavných literárních předloh jako IDIOT (L'idiot, 1946) nebo ROGER LA HONTE (1946). Opět v roli aristokrata se objevil také v prvním francouzském oscarovém filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947), o rok později se již potřetí vrátil k tématu mayerlingské tragédie a znovu v jiné roli, tentokrát jako císař František Josef (TAJEMSTVÍ MAYERLINGU – Le secret de Mayerling, 1948). Jako jeden ze soudců pak zaujal v mezinárodně úspěšném justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950). I v dalších letech střídal ve filmu historické osobnosti, vysoce postavené muže, galerii postav rozšířil o policejní důstojníky. Jeho filmografie po roce 1945 zahrnuje bezmála sedmdesát titulů a dobové recenze jej kritizovaly za příliš rutinní přístup a stále stejné role. Taková výtka ovšem patřila spíše režisérům, kteří Debucourta pro podobný typ rolí stále vyhledávali. Z několika filmů padesátých let můžeme Jeana Debucourta znát i u nás, jedná se opět vesměs o historické snímky (NAPOLEON, 1955), objevil se také v legendárním Ophülsově filmu MADAME DE... (1955). V několika filmech se uplatnil také jako vypravěč, například ve slavném FANFÁNU TULIPÁNOVI (Fanfan le tulipe, 1952). Poslední filmovou rolí pro něj byla postava policejního ředitele v kriminálce KOMISAŘ MAIGRET KLADE PAST (Maigret tend un piege, 1958), kde hrál po boku Jeana Gabina. Film měl premiéru v lednu 1958 a Jean Debucourt zemřel krátce poté následkem leukémie (22. března 1958 ve věku 64 let).