Jean Vilar

Jméno francouzského režiséra a herce Jeana Vilara je spojeno především s progresívní divadelní scénou Théâtre National Populaire a s dnes již legendárním festivalem v Avignonu, u jehož zrodu stál. Těmito dvěma projekty, ale i dalšími aktivitami se Jean Vilar zařadil mezi nejvýznamnější osobnosti francouzského divadelnictví dvacátého století. Narodil se jako Jean-Louis Como ve městě Sete na jihu Francie a pocházel z rodiny drobného obchodníka. Základy uměleckého vzdělání mu poskytl otec, který jej vedl ke hře na housle. Začal studovat literaturu na univerzitě v Montpellier, ale touha vymanit se z provinčního světa jižní Francie jej přiměla k odchodu do hlavního města. Počátkem třicátých let odešel Vilar do Paříže, kde původně studoval literaturu na Sorbonně, po návštěvě jedné divadelní zkoušky se ale nadchnul pro herectví a začal studovat u zkušeného Charlese Dullina. Debut na divadelním jevišti si odbyl v Balzacově Spekulantovi v roce 1935 v Théâtre de l'Atelier, poté hrál v dalších divadlech. Za druhé světové války byl demobilizován kvůli operaci vředu, nadále se ale věnoval hraní, psal také divadelní hry. V roce 1942 se oženil se spisovatelkou Andrée Schlegel, měli spolu tři děti, dcera Dominique (1943-1995) byla herečkou, syn Stéphane (*1944) se prosadil jako hudební skladatel, nejmladší syn Christopher (*1947) se stal malířem. Již za války založil Jean Vilar vlastní divadelní společnost, s níž cestoval po Francii a tady byly počátky jeho nadšení hrát na veřejných prostranstvích pro široké masy diváků. Ignorace rozdílů v sociálním postavení diváků a bourání pomyslných i skutečných hranic mezi jevištěm a hledištěm provázely Vilarovu tvorbu i v následujících letech. Jeho prvním velkým úspěchem byla režie hry Vražda v katedrále se 150 reprízami v Théâtre de l'Atelier (1946). Krátce po válce se dostal poprvé i před filmovou kameru a jako tulák se objevil v Carného slavném filmu BRÁNY NOCI (Les portes de la nuit, 1946). V rámci multikulturně pojatého Týdne umění v Avignonu založil Jean Vilar v roce 1947 tradici divadelního festivalu, který se pravidelně konal na nádvoří Papežského paláce každoročně v červenci za účasti řady francouzských herců a režisérů. Jean Vilar byl ředitelem festivalu až do své smrti. V témže roce 1947 obnovil Vilar dřívější divadlo Théâtre National Populaire (známé též pod zkratkou TNP a v českých pramenech často uváděné jako Národní lidové divadlo). Prozatím také znovu příležitostně hrál ve filmu, například v kriminálce KŘIŽOVATKA ZLOČINU (Le carrefour du crime, 1947) ztvárnil policejního inspektora, vedlejší role odehrál ve dvou filmech Henriho Calefa, později se objevil v úloze faráře ve slavném Cayattově justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950). V Avignonu a TNP začal Vilar realizovat své představy o moderním divadle, vycházel z předválečné avantgardy, jeho cílem ale zůstávalo především zpřístupnit divadlo nejširší divácké obci. Jako režisér zpracoval řadu slavných děl domácí i světové klasiky, nevyhýbal se ani moderně, často si sám připsal i hlavní roli (Le Cid, 1949; Lakomec, 1952; Macbeth, 1954; Jindřich IV., 1957; Zadržitelný vzestup Artura Uie, 1960). Hlavní hvězdou jeho hereckého souboru byl ale Gérard Philipe (Princ Bedřich Homburský, Ruy Blas), mezi ženské protagonistky pronikla María Casares (Marie Tudorovna, Faidra). Vedle dalších významných divadelních herců jako byli Daniel Sorano nebo Georges Wilson je na místě připomenout i začínajícího Philippa Noireta, který později ve svých pamětech věnoval Vilarovi uctivou vzpomínku. V době, kdy byl Jean Vilar ředitelem TNP (1951-1963), navštívilo jeho představení přes pět miliónů diváků, soubor vystupoval často také v zahraničí a nakonec navštívil třicet zemí včetně východního bloku (Polsko, Sovětský svaz). Jako ortodoxní divadelník začal Jean Vilar k filmu časem přistupovat s odstupem, ne-li přímo s despektem a jen nerad uvolňoval své herce pro natáčení, nemohl ovšem zabránit mezinárodně úspěšné kariéře svého nejvýznamnějšího herce Gérarda Philipa. Po jeho boku se ostatně objevil ve filmu DOBRODRUŽSTVÍ TILLA ULENSPIEGLA (Les aventures de Till L'Espiegle, 1956) v roli vévody z Alby. I když Vilar sklízel ovace diváků a dosáhl uznání odborníků, měl i řadu nepřátel, což vyplývalo z jeho nevyzpytatelných postojů svobodomyslného umělce. To se projevilo v roce 1963, kdy byl odvolán z vedení TNP, naplno proti němu propukly emoce z více stran v bouřlivém roce 1968, což mu nakonec přivodilo infarkt. Poté se stáhnul do ústraní, pokračoval ale v aktivitách pro avignonský festival, začal se ale více zdržovat v ústraní v rodném Sete. Krátce před smrtí se znovu po delší době objevil před filmovou kamerou a poměrně velké role odehrál v dramatech RAFAEL ČILI PROSTOPÁŠNÍK (Raphaël, ou le débauché, 1970) a ČASNĚ ZRÁNA (Le petit matin, 1970). Jean Vilar zemřel naprostým vyčerpáním ve svém rodišti Sete 28. května 1971 ve věku 59 let. Jestliže za života byl vnímán jako kontroverzní osobnost, posmrtně se mu dostalo uznání v podobě pojmenování řady institucí, škol a divadel po celé Francii. Nutno dodat, že pověst prestižní divadelní přehlídky si stále udržuje i festival v Avignonu, jehož byl zakladatelem.