Jeanne Valérie

Francouzská herečka Jeanne Valérie se díky své první filmové roli stala jedním ze symbolů uvolněných šedesátých let, později se více prosadila v Itálii, dnes však již patří k mnoha zapomenutým hvězdám té doby. Jeanne pochází z Paříže a k filmu se dostala náhodou, když slavný režisér Roger Vadim hledal vhodné typy pro svou adaptaci NEBEZPEČNÝCH ZNÁMOSTÍ (Les liasions dangereuses, 1959). Vedle velkých hvězd se tu kromě Jeanne Valérie objevila také Vadimova budoucí manželka, švédská kráska Annette Stroyberg. Krátce nato dostala Jeanne Valérie druhou velkou příležitost od neméně významného režiséra Claude Chabrola ve filmu NA DVA ZÁPADY (A double tour, 1959), kde se objevila po boku začínajícího J. P. Belmonda. Její tvář začala plnit titulní stránky časopisů, právě v tisku ale šokovala veřejnost svým rozhovorem k filmu NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI. Tady totiž přiznala, že předtím do kina vůbec nechodila, v životě neslyšela jméno Roger Vadim a jen matně tušila, kdo je to Gérard Philipe, který hrál ve filmu hlavní roli. Obecný úspěch francouzských filmů v Itálii přinesl nové vycházející hvězdě další nabídky od italských režisérů, ale i když ji oslovili tvůrci takových jmen jako Alberto Lattuada nebo Mauro Bolognini, nepodařilo se jí prosadit v hodnotnějších snímcích. Nevyhnula se navíc ani dnes zprofanovanému žánru sandálu a meče, připomeňme alespoň Griecovu mezinárodně obsazenou adaptaci předlohy Gustava Flauberta SALAMBO (Salambo 1960). Zpracování literárních předloh se zúčastnila znovu i ve Francii, kde hrála velké ženské role ve filmech MANDRIN (1962) nebo NOSIČKA CHLEBA (La porteuse de pain, 1963), zajímavou příležitostí pro ni byla nevšedně pojatá kriminálka feministické režisérky Jacqueline Audry MRTVOLY NA DOVOLENÉ (Cadavres en vacances, 1963). V koprodukci s Rakouskem hrála také ve filmové verzi osvědčené divadelní komedie JULIE, TY JSI KOUZELNÁ (Julie, du bist zauberhaft, 1962). Kromě Francie, Itálie a již zmíněného Rakouska točila Jeanne Valérie také ve Španělsku, a přestože v první polovině šedesátých let hrála v několika filmech ročně, začala se propadat do průměrných žánrů, tehdy ovšem žádaných, jako byly například špionážní filmy. Z té doby stojí za zmínku kriminálka TECHNIKA ZLOČINU (Tecnica di un omicidio, 1966), kde hlavní roli hrál Franco Nero. Postupný úpadek zájmu a fiasko s kriminálkou JOE CALIGULA (Joë Caligula – du suif chez les dabes, 1966) byly příčinou faktu, že Jeanne Valérie se postupně o film přestala zajímat. Koncem šedesátých let ze světa médií prakticky zmizela, až o řadu let později se ve vedlejší roli objevila ve hvězdně obsazeném válečném filmu DVĚ TVÁŘE VÁLKY (La pelle, 1981). Její filmografii prozatím uzavírá postava matky jedné z hlavních hrdinek v Bologniniho filmu MANŽELÉ A MILENCI (La villa del venerdi, 1992).