Marie Horáková

Již několik generací dětských diváků obdivuje roztomilou princeznu Růženku v kouzelné pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY. V této roli se divákům představila v roce 1977 mladičká Marie Horáková, která dnes používá jméno Marka Míková. Maruška se narodila v Českých Budějovicích 28. prosince roku 1959. Její tatínek byl právníkem a maminka působila jako učitelka a také zpívala v Kühnově sboru. Zřejmě tedy právě z maminčiny strany převzala Marie své umělecké vlohy. Již v dětství navštěvovala dramatický kroužek a nakonec se přihlásila i do hereckého konkurzu. Psal se rok 1974 a režisér Karel Kachyňa připravoval adaptaci románu Marie Majerové ROBINSONKA. Hlavní dívčí roli obsadil Miloslavou Šafránkovou, mladší sestrou již tehdy slavné Libušky. Na Marušku Horákovou zbyla záporná role Madi. Jak později Marie vzpomínala, nebylo pro ni snadné hrát zlou dívku, ale snažila se a zřejmě právě díky této roli ukázala své herecké nadání. Marie Horáková nastoupila na gymnázium a i během studií se objevovala před kamerou. Objevovala se také v televizních inscenacích, mj. také v adaptaci románu Ivy Hercíkové s názvem SOVA SÍDLÍ V DUTÉM STROMĚ, dnes již zapomenutém televizním filmu pro mládež. Ve třetím ročníku gymnázia si Marušku vybral režisér Václav Vorlíček, aby se převtělila do postavy pohádkové Růženky již zmíněném příběhu JAK SE BUDÍ PRINCEZNY. Sedmnáctiletá Marie byla skutečnou pohádkovou Růženkou s krásnou, něžnou tváří. Jen je veliká škoda, že k divákům nemohla promlouvat svým hlasem. V roli byla předabovaná Naďou Konvalinkovou. Úspěšná pohádka vynesla Marii na herecké výsluní. Mladá dívka navštěvovala besedy pro děti, dokonce byla i na mezinárodních festivalech. Je tedy neuvěřitelné, že další filmová nabídka již nepřišla. Marie se několikrát pokoušel dostat na DAMU, pečlivě se připravovala na přijímací zkoušky, ale přijata nebyla. Pravděpodobně se tak stalo z politických důvodů, Mariin otec byl totiž po roce 1968 vyloučený ze strany. Není pochyb o tom, že pro talentovanou dívku, jež snila o herecké práci, to bylo obrovské zklamání. Jak sama přiznává – ze zoufalství a určitého vzdoru proti rozhodnutí přijímacích komisí – pracovala nějakou dobu v naprosto obyčejných profesích. Pomáhala v nemocnici či rozdávala ranní noviny. Avšak i tato skutečnost zaslouží obdiv, neboť vykonávala užitečnou práci, zatímco jiný mladý člověk by se zhroutil a naprosto by rezignoval na jakoukoliv činnost. Životní kroky Marii Horákovou však opět k herectví vrátily, byť v trošku jiné podobě. V době, kdy pracovala jako nápověda v Divadle v Hradci Králové, zaujala režiséra Jana Grossmana a on si Marušku vybral do představení DONA JUANA. Jako elévka hrála rok v Hradci Králové a současně v té době také zpívala. Byla členkou ženské rockové kapely Zuby nehty, kde hrála na klávesy a basovou kytaru. Zakladatelkami této kapely byly dvě spolužačky z gymnázia - Pavla Slabá a Hana Řepová. V roce 1980 se rozhodly založit kapelu. S oběma dívkami se znal Tomáš Míka, bývalý manžel Marie Horákové. Díky jeho zprostředkování začala Maruška s Pavlou a Hanou vystupovat v jejich hudební formaci. Hudební styl kapely inklinoval k undergroundu, nicméně skutečný underground to také nebyl. S menšími přestávkami hrála tato kapela do roku 2000, kdy se definitivně rozpadla. Zbývá dodat to nejdůležitější – Marie Horáková, resp. Míková, se nakonec k herectví opět vrátila. Byť se vdala (z manželství pocházejí čtyři děti – Sára, Šimon, Kryštof a Matyáš), i přes rodinné povinnosti vystudovala lidovou konzervatoř a následně režii a dramaturgii na DAMU, katedra loutkářství. Její absolventská inscenace nesla název MATKY, neboť tehdy již měla Marie dvě děti a určitě nebylo jednoduché skloubit studium s péčí o rodinu. Nicméně nejen vlastní mateřství, ale také vystudovaný obor i láska k dětem ji nakonec zavedly do občanského sdružení Loutky v nemocnicích, jehož náplní je rozjasnit den hospitalizovaným dětem. Režisérských zkušeností nabyla v Divadle Minor, kam nastoupila po studiích a podílela se na inscenacích pro děti – např. BAJAJA či DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ. Z tvorby pro dospělé to byla např. inscenace AUTOBUS či PODZEM. Široké spektrum činností zavedlo Marii Míkovou dále také do profese pedagoga na Vyšší odborné škole herecké, kde vyučovala obor Divadlo jednoho herce. Zřejmě největším paradoxem je další oblast, jíž se Marie věnuje. Jedná se o dabing. Ona Maruška, jejíž hlas byl v legendární pohádce předabován, se dnes sama věnuje dabingu, i když je pravda, že spíše na straně režisérské. Z bohaté škály jejích aktivit zbývá nakonec poslední. Marie Míková se také v posledních letech věnuje psaní pro děti. Fantazii propojenou se skutečnými vzpomínkami a postřehy z dětství vtiskla do knih ROCHES A BŽUNDA a KNIHAFOSS. Nezbývá, než popřát hodně úspěchů i do další práce, kterou Marie Míková pro nejmenší diváky a čtenáře s láskou dělá. Zdroje: Článek: „Růženkou natáčení skončilo“, TV Revue č. 23/2006 Článek: Marka Míková, loutkoherečka, muzikantka, autorka knih pro děti, Týdeník Rozhlas, č. 22/2007