Theo van Gogh

Známý nizozemský filmový režisér, producent, scénárista, publicista, spisovatel a herec Theo (čili Theodoor) van Gogh se narodil 23.7.1957 v holandském Wassenaaru (podle jiných pramenů v Haagu). Byl přímým prasynovcen známého Vincenta van Gogha (pravnukem jeho mladšího bratra a ochranitele Theodora). Dalším váženým členem rodiny byl jeho strýc (rovněž Theo), popravený jako bojovník odporu během německé okupace. "Náš" Theo van Gogh byl kontroverzní a rozháraná osobnost už od mládí - pokus vystudovat práva na univerzitě v Amsterodamu vzdal už po roce a svoji pozornost obrátil k uměleckým cílům, kterých si vybral hned několik. Hlavním z nich byla kinematografie - jeho velký koníček. Roku 1981 debutoval jako režisér s filmem "Luger", který mu vynesl ocenění Gouden Kalf (Zlaté tele), což je holandská filmová cena, podobná našemu Českému lvu. Po něm následovalo dalších zhruba 25 filmových snímků, na kterých se Theo podílel hlavně režií, v několika případech však také jako herec. Pozornost zaslouží zejména film "Blind Date" ("Rande naoko" - 1996), který s přehledem získal tři ze čtyř Zlatých telátek, na které byl původně nominován. Stejného ocenění si vydobyl i jeho film "In het belang van de staat" ("V zájmu státu", 1997), který navíc zíslal ještě získal "Čestné uznání" na MMF v americkém San Franciscu. Většina těchto filmů byla nízkorozpočtových, často placená z vlastních nákladů. Dlužno podotknout, že Theova tvorba se od samých počátků nesla ve značně nepřátelském až agresívním tónu a protestech proti multikulturalismu, právě v Holandsku tak rozšířenému. Coby člen nizozemské republikánské společnosti Republikeins Genootschap a zapřisáhlý ateista Theo van Gogh proslul i jako přítel a zastánce kontroverzního nizozemského politika Pima Fortuyna ,zavražděného v roce 2002. Stejně kousavý postoj Theo zaujímal i jako novinář a spisovatel, takže není divu, že si i v této branži nadělal spoustu nepřátel. Původně přispíval do několika nizozemských deníků, ale nakonec musel pro své názory založit svoje vlastní webové stránky "Zdravý kuřák" ("De Gezonde Roker"), což je je zároveň název i jedné z jeho knih. Tady se neváhal pěkně zostra vyjadřovat jak k politice, tak i každodenním mezilidským vztahům a potřebám (láska, sex, kouření, alkohol, drogy...). Svůj negativní a provovativní postoj k životu trošku zmírnil po narození syna Lieuweho (1992), ale jeho názory k náboženským otázkám se nesly stále ve stejně nepřátelském duchu i nadále. Původně jej iritoval hlavně judaismus, později (zejména po 11. září 2001), přešel k tvrdé kritice islámu. Nejenže veřejně podporoval americkou invazi do Íráku, ale v roce 2004 zahájil spolupráci s bývalou poslankyní nizozemského parlamentu a somálskou rodačkou Ayaan Hirsi Ali. Společně pak natočili krátký, cca desetiminutový, film " Submission " ("Poddanost") , zabývající se bezprávím muslimských žen. Jsou zde vidět 4 téměř nahé ( jen poloprůsvitnými závoji zahalené) ženy, které tiše vyprávějí své šokující příběhy a na jejich těla jsou přitom promítány texty z Koránu. Po odvysílání filmu se zvedla mohutná vlna muslimských protestů a Van Gogh i Hirsi Ali obdrželi četné výhrůžky, kterým se Theo jenom smál. Bohužel však ne dlouho... Jeho čas vypršel 2. listopadu 2004, kdy byl popraven na živé ulici uprostřed Amsterdamu, když jel brzy ráno na kole do zaměstnání. Pachatelem byl mladý, šestadvacetiletý muslim marockého původu Mohammed Bouyeri, který do své oběti nejprve vyprádnil zásobník revolveru a pak se jí ještě pokusil uříznout hlavu. To se mu nepovedlo, a tak alespoň zanechal v Theově těle zabodnutý nůž s několikastránkovým prohlášením a rozsudkem smrti. Po krátké přestřelce s policií byl dopaden a později odsouzen k doživotnímu žaláři s nemožností jakéhokoliv omilostnění. Tato brutální vražda šokovala nejen poklidné Holandsko, ale doslova celý svět. Jako jedna z reakcí vznikl roku 2007 v Německu dokumentární film "Den, kdy byl zavražděn Theo van Gogh", zabývající se celou osobností, životem a hlavně pak smrtí tohoto kontroverzního muže.