Marcel Pérès

Bohatou filmografii francouzského herce Marcela Pérese zahajuje a uzavírá role mnicha ve dvou slavných filmech. Mezi tituly NAPOLEON (Napoléon, 1927) a PŘELUD SVOBODY (Le fantôme de la liberté, 1974) uběhlo bezmála půl století a během této doby Marcel Péres odehrál bezmála 180 vedlejších rolí, pracoval také v televizi a samozřejmě hrál i divadlo. Narodil se jako Marcel Farenc ve starobylém městečku Castelsarrasin na jihu Francie. Jeho otec byl kadeřníkem, zemřel ale záhy a matka později žila s Paulem Péresem, který vedl vlastní divadelní kočovnou společnost. Právě po Péresovi později Marcel přijal umělecké jméno, v modifikované formě tak učinila i jeho sestra Jeanne Pérez (1894-1975), taktéž herečka. Marcel Péres původně vystupoval v cirkusu, jednu dobu se živil také jako taxikář, byl i kulisákem v divadle. Před kamerou se mihnul poprvé jako mnich v Ganceho životopisném velkofilmu NAPOLEON (Napoléon, 1927), další cestu k filmu mu otevřelo přátelství s Jeanem Gabinem. S ním hrál poprvé v dramatu VARIETÉ (Variétés, 1935), po Gabinově boku se pak objevil například jako řidič v NÁBŘEŽÍ MLH (Le quai des brumes, 1939) nebo lampář v dramatu ČLOVĚK BESTIE (La bete humaine, 1939). Mezitím začali Pérese vyhledávat četní režiséři a jen v roce 1938 hrál ve čtrnácti filmech různých žánrů. Tehdy se stal i divadelním hercem a často účinkoval na scéně Théâtre des Ambassadeurs, později hrál pod režijním vedením André Barsacqua na různých jevištích ve hrách Jeana Anouilha. Z jeho válečné filmografie připomeňme alespoň slavnou kriminálku VRAH BYDLÍ V Č. 21 (L’assassin habite… au 21, 1942), kde hrál inspektora Ballandieu, poměrně velkou příležitost mu poskytl režisér Jacques Becker v rodinné venkovské kronice TVRDOHLAVCI (Goupi mains rouges, 1943). Krátce po válce obohatil vedlejšími rolemi další zásadní filmy té doby (DĚTI RÁJE – Les enfants du paradis, 1945; PANIKA – Panique, 1947; PAN VINCENT – Monsieur Vincent, 1947; MILENCI Z VERONY – Les amants de Vérone, 1949), znovu točil také Jeanem Gabinem a v roli jeho přítele Paulota se objevil ve filmu MARTIN ROUMAGNAC (1946). Celkem desetkrát přizval Pérese před kameru významný režisér André Cayatte, v justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950) hrál soudce Evarista Malingré. Stejné jméno nesly i Péresovy postavy v dalších Cayattových filmech (VŠICHNI JSME VRAHOVÉ – Nous sommes tous des assassins, 1952; PŘED POTOPOU – Avant le déluge, 1954). I když v jeho filmografii převažuje dramatický žánr, hrál také v komediích nebo historických filmech (TŘI MUŠKETÝŘI – Les trois mousquetaires, 1953; SYN SLADKÉ CAROLINE – Le fils de Caroline chérie, 1955). Skutečnou postavu negramotného ševce Simona, který v době revoluce dostal do péče následníka trůnu, hrál v životopisném filmu MARIE ANTOINETTA, KRÁLOVNA FRANCIE (Marie Antoinette, la reine de France, 1956). Na místě je připomenout i další společné filmy s Jeanem Gabinem, v nichž se objevil jako kadeřník (BENZIN A OLEJ – Gas-oil, 1955), námořník (KREV V HLAVĚ – Le sang a la tete, 1956) nebo kostelník (PŘÍPAD KOMISAŘE MAIGRETA – Maigret et l’affaire Saint-Fiacre, 1959). Ve srovnání s předešlými dekádami v šedesátých letech Marcel Péres práci pro film výrazně omezil, často ale tehdy hrál v televizi, objevil se v několika dobově oblíbených kriminálních seriálech, zmínku si zaslouží i účast na televizních adaptacích literárního odkazu Marka Twaina (HUCKLEBERRY FINN, 1967; DOBRODRUŽSTVÍ TOMA SAWYERA – Les aventures de Tom Sawyer, 1968). Ze závěru jeho filmografie vyniká několikerá spolupráce s režisérem J. P. Mockym, pod jehož vedením hrál po boku slavného Bourvila například role policejních inspektorů (VELKÝ STRACH – La grande frousse, 1964; VELKÉ PRÁDLO – Le grande lessive, 1968). Připomeňme i úlohu přednosty stanice, v níž se mihnul ve slavném thrilleru CESTUJÍCÍ V DEŠTI (Le passager de la pluie, 1970). Dvakrát točil i se slavným Luisem Bunuelem, hostinského hrál v MLÉČNÉ DRÁZE (La voie lactée, 1969), epizodní postavou mnicha ve filmu PŘELUD SVOBODY (Le fantôme de la liberté, 1974) své aktivity před kamerou završil. Marcel Péres zemřel v Paříži 28. června 1974 ve věku 76 let.