Štefan Mišovic

Štefan Mišovic se nejprve věnoval ochotnické činnosti ve svém rodišti a v Povážské Bystrici, kde již na přelomu 4o. a 5o. let začal hrát profesionálně. Po jedné sezoně v Krajském divadle Žilina začal Mišovic od r. 1951 pracovat v Divadle Slovenského národního povstání v Martině, kde setrval po celý svůj umělecký život. V Martině se Mišovic také zařadil mezi nejvýznamnější slovenské herce a začínal s rolemi mladých hrdinů plných elánu a vitality a životní energie s přesahem do přirozené komediální polohy. Později se ale doménou Š. Mišovice stalo realistické zobrazovaní robustních typů postav s negativními rysy nebo zemité postavy s vyhraněným postojem a seriozním přístupem k životu. Do realistických postav dokázal Mišovic vnášet tóny vnitřního vzdoru, hrdosti a nezlomnosti a vrásky v jeho tváři měly vepsanou moudrost a zkušenost. V r. 1984 sice Štefan Mišovic odešel do penze, ale i tak v divadle nadále účinkoval. Není divu, vždyť byl Mišovic půlstoletí neodmyslitelnou součástí zdejšího hereckého souboru. Poslední postavou, kterou Mišovic na jevišti ztvárnil byl major Friedli v Dürrenmanttově hře Meteor. Film a televize: Jako filmový herec se Štefan Mišovic začínal objevovat již v polovině 5o. let a za více než půlstoletí před kamerou vytvořil výrazné kreace prostých houževnatých mužů převážně z venkovského prostředí. K výrazným filmovým úlohám Š. Mišovice patří otec mladého hrdiny Františka Šandera ve společenském dramatu režiséra Julia Matuly Poslední vlak nebo starý zaměstnanec hřebčína Zach v dobrodružném filmu režiséra Milana Cieslara Dynamit, který přiblížil zákulisí chovu dostihových koní. Štefana Mišovice do svých psychologických filmů často obsazoval režisér Jiří Svoboda. Díky tomu Mišovic ve Svobodově filmech vytvořil sice vedlejší, ale pokaždé klíčové role; ať už to byl četnický strážmistr Lasica v dramatu z poválečného pohraničí Zánik samoty Berhof, otec ve Schůzce se stíny nebo dědeček těžce nemocného malého Uzlíka v lékařské drámě Skalpel, prosím. Postava dědy Uzla zůstane pro diváky patrně nejvýznamnější úlohou, která Mišovice na filmovém plátně potkala. Naposledy před filmovou kamerou stál Š. Mišovic jako starý venkovan Debnár v Šulíkově poetické kronice Krajinka. Tituly a ocenění: Za dlouhodobou záslužnou činnost ve prospěch města Martin byla v r. 2oo2 Štefanu Mišovicovi udělena Cena primátora města Martin. Herec Štefan Mišovic zemřel ve věku 86 let. Divadlografie herecká (výběr): 1953 – Jonáš Záborský: Nalezenec (Holba); Anton Semjonovič Makarenko: Začínáme žít (Burun); 1954 – Syrové dřevo (Martin); Nikolaj Vailjevič Gogol: Ženitba (Podkolesin); 1956- Vsevolod Vitaljevič Višněvskij: Optimistická tragédie (Bocman); 1958 – Jiří Mahen: Jánošík (Hrajnoha); 196o - Jiří Mahen: Jánošík (Uhorčík); Nikolaj Vailjevič Gogol: Taras Bulba (Taras Bulba); 1963 – Anton Pavlovič Čechov: Racek (Sorin); 1967 – Maxim Gorkij: Na dně (Medveděv); 1968- Ivan Stodola: Marína Havranová (Strmeň); 197o – Ivan Bukovčan: Dokud kohout nezazpívá (Terezčák); 1974 – Jan Solovič: Meridian (Benedik); 1977 – Friedrich Schiller: Úklady a láska (Miller); 1984 – Kamil Horák: Meziválečný muž (major); 1988 – Jiří Hubač: Stará dobrá kapela (Bergman); 1991 – Jevgenij Doga & Emil Lotjanu: Cikáni jdou do nebe (Makar Čudra); 1994 – Janko Kráľ: Divný Janek (otec); 2oo3 – Friedrich Dürrenmatt: Meteor (major Friedli); …