Helena Friedlová

Helena Friedlová, rozená Štěpničková, absolvovala Pivodovu pěveckou školu, poté soukromě studovala herectví u Marie Hübnerové. Krátce působila v divadle Uranie (1905) a ve vinohradské Měšťanské besedě (1905-1907), aby pak natrvalo zakotvila ve Vinohradském divadle (1907-1959), kde hrála více než půlstoletí až do svého odchodu do penze. Křehký typ její osobnosti ji předurčoval k postavám jemných, obětavých a pokorných žen. Uplatnila se především v české klasice (Naši furianti, Paličova dcera), ve vyšším věku pak vynikla v Babičce od Boženy Němcové. Již ve 20. letech odehrála menší role v němém filmu, ale až zvukový film v následující dekádě jí přinesl více příležitostí. Helena Friedlová se ale nedokázala oprostit od divadelních způsobů, které jsou před kamerou spíše na obtíž; neměla schopnost civilního hereckého projevu, na kterém založily kariéru hvězdy o generaci mladší, proto také spolupráci s filmem nijak nevyhledávala. Objevila se v nepříliš kvalitním melodramatu SRDCE V SOUMRAKU (1936), poté hrála větší role v umělecky hodnotných filmech (FILOSOFSKÁ HISTORIE, 1937; BÍLÁ NEMOC, 1937; CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, 1938). Následovalo již jen několik menších rolí ve 40. letech, naposledy hrála postavu šlechtičny Mladotové ve zfilmovaném přepisu Jiráskova románu TEMNO (1950). V roce 1957 byla Helena Friedlová jmenována zasloužilou umělkyní. Zemřela několik let po odchodu z Vinohradského divadla 11. března 1966 ve věku 76 let.